Jefim Fištejn: Objektivní potíže
Zdá se, že líbánky mezi americkým prezidentem Josephem Bidenem a společenstvím pokrokových médií pomalu ale jistě končí.
Tu a tam se ve sdělovacích prostředcích začínají objevovat články a pořady kritické vůči jeho způsobu prezidentování. V dnešní realitě Spojených států je příliš mnoho negativních jevů, než aby mohly být jednoduše opomenuty.
Čtěte také
Stále je patrná snaha přisoudit další a další svízele objektivním faktorům, na které prezident Biden nemá sebemenší vliv, ale vyhledávat je se stává obtížné.
Kupříkladu nevídaný vzmach kriminality a bezdomovectví v San Francisku starostka města London Breedová označila za jasný důkaz probíhajících klimatických změn. Omezení škodlivé průmyslové činnosti by prý mělo vrátit tyto jevy k normálu.
Neříkám to, abych na tváři posluchačů vyloudil úsměv. Jsou i vážnější projevy sociálního úpadku Ameriky: vysoká míra inflace a celodenní práce tiskárenských strojů pumpujících do hospodářství ničím nekryté oběživo. Pak radikální propad pracovní morálky Američanů, vzestup drogové závislosti a sebevražednosti. Prohlubuje se nesoulad mezi exekutivní, zákonodárnou a soudní mocí.
Ignorování soudu
Minulý týden Nejvyšší soud označil za nezákonný výnos vlády, kdy se majitelům bytů zakazuje vystěhovávat neplatící nájemníky.
Čtěte také
Od této revoluční novoty se všeobecně očekává další rána pod pás pro americkou ekonomiku.
Jenže jak na rozhodnutí nejvyššího soudního orgánu reagovala vláda? Nijak. Vůbec ho ve svých usneseních nezmínila. Jako by ústavní instance neexistovala. To už má jistou vazbu na činnost prezidenta, přestože od jeho nástupu k moci uplynulo teprve sedm měsíců.
Klesá jeho podpora mezi voliči jiho a středoamerického původu, tzv. Latinos, mezi občany asijského původu a také mezi nezávislými voliči, což je zhruba třetina všech volících občanů.
Jednostranné mediální vymývání mozků ani cenzura na pokrokových sociálních sítích mnoho nepomáhají, jelikož důvěra v hlásné trouby stranické propagandy dávno prorazila podlahu a propadla se do sklepa. Co víc, drolí se i tak kdysi pevný monolit, jakým je společenství Hollywoodu, tohoto zřídla pokroku a svědomí národa.
Podvedený hrdina
Minulý týden se objevilo video známého herce Michaela Rapaporta, neohroženého hrdiny takových akčních filmů jako Policajt ze San Francisca, Země policajtů, Strážce pořádku nebo snímku Rváčův deník nedávno uvedeného na několika našich televizních kanálech.
Tato veskrze kladná postava je známá také jako jeden z největších tzv. Trumpobijců, na 45. prezidentovi nikdy nenechal nit suchou. Ochotně ho parodoval jako lidskou zrůdu a krvežíznivého hrůzovládce.
V posledním videu je však silně naměkko, několikrát doslova zamačkává slzu v koutku oka. Rapaport si stěžuje na to, že byl nehorázně podveden.
Byl údajně oklamán pokrokovými médii, konkrétně jmenuje CNN, a vládou, která ho svými nařízeními připravila o osobní svobodu. Mluví především o covidu, jenže vyznívá to nutně jako odsouzení celé vládní politiky, kde protiepidemická opatření hrají ústřední roli a byla důležitým prvkem Bidenova příchodu k moci.
Být podveden, je přece neodmyslitelný motiv rozčarování všech pokrokářů ve všech dobách a mohu se vsadit, že v příštích týdnech se k podvedeným budou hlásit stovky dalších včerejších nadšenců.
Autor je publicista
Související
-
Karel Hvížďala: Spojené státy versus Rusko
Připomeňme si: těsně po rozpadu Varšavské smlouvy došlo postupně k mohutnému rozšíření NATO – v roce 1999 o Polsko, ČR, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
-
Luboš Palata: Spojené státy mají nemocný volební systém. Jako Uhry před rokem 1918
Demokrat Joe Biden vedl už o miliony voličských hlasů, a ani ve chvíli, kdy zbývaly dopočítat poslední stovky tisíc, nebylo jasné, zda se stane prezidentem Spojených států.
-
Spojené státy jsou už léta rozdělené na dvě společnosti – na bílou a černou, píší The New York Times
Komentátor deníku The New York Times si pokládá otázku: Jakou cenu musí Američané zaplatit za to, že se dodnes nepostavili rasismu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.