Jan Vávra: Co mají Donald Trump a Andrej Babiš společného?
Za jednu z hlavních příčin nedůvěry v systém liberální demokracie bývají považovány rozevírající se nůžky mezi úzkou skupinou nejbohatších a zbytkem společnosti.
Pravicoví politici sice opakují konzervativní poučky o tom, že každý je zodpovědný za svůj osud, ale už i ve Spojených státech zjistili, že americký sen o chudém chlapci, který se vlastní přičinlivostí vypracuje, již neplatí. Startovací podmínky nejsou pro každého stejné a velice záleží na tom, do jakého prostředí se kdo narodí.
Čtěte také
Důsledkem je frustrace většinové společnosti, která nevidí žádnou budoucnost, protože pravidla jsou nastavená ve prospěch bohatých. Lidé mají pocit, že je úplně jedno, koho volí, protože vládnoucí elity hájí jen své zájmy.
Toho využívají antisystémové strany, které lákají voliče hesly o zkorumpovanosti současného systému, prohnilosti takzvaného „deep state“ a potřebě příchodu někoho, kdo udělá pořádek. Tyto nálady vynesly k moci nepolitiky a obchodníky. V USA Donalda Trumpa a u nás Andreje Babiše.
Paradoxně ovšem důvěřiví voliči odevzdali moc lidem, kteří šli do politiky především proto, aby zabezpečili své podnikání. Trumpova politika vypadá iracionálně. Politici a komentátoři se dohadují, zda je izolacionista nebo mu jde jen o americké zájmy.
Čtěte také
Americká média ale v poslední době zveřejnila teorii, podle které Trumpův přístup není jen chaosem, který mate tolik politiků a komentátorů, ani aktualizovanou verzí soupeření velmocí 19. století. Trump i jeho okolí se chovají jako monarchistické dynastie v 16. století. Nerozhodují se podle národních zájmů státu, nýbrž tak, aby z toho profitoval úzký okruh rodiny a podporovatelů.
Trump si tak buduje vlastní kliku a například od Evropy očekává, že mu bude platit královskou daň. Proto se této teorii říká neoroyalismus. A skutečně, podle médií se majetek Trumpovy rodiny zvýšil za rok o čtyři miliardy dolarů.
Andrej Babiš se chová podobně, pouze s tím rozdílem, že mu jde jen o sebe. Jeho vláda snižuje o padesát milionů rozpočet ministerstva školství na podporu činnosti mládeže, škrtá desítky milionů pro Národní parky, ale poslanci Babišovy koalice posvětili obnovení dotačního programu pro velké zemědělské firmy.
Čtěte také
Jde o čtvrt miliardy korun. Program byl předtím zrušen kvůli zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu, že jde o vyhazování peněz. A nejvíce peněz šlo v minulosti Agrofertu.
Vidíme ale i personální změny, které mají ochránit Babišovo podnikání. Novým generálním ředitelem Lesů ČR se stal Josef Vojáček, který už podnik vedl a před čtyřmi lety skončil kvůli kontroverzní směně majetku. Do pozice náměstkyně na Ministerstvu pro místní rozvoj se vrací právnička Olga Nebeská, která v minulosti podepsala, že Babiš nemá střet zájmů.
Zklamání nahrává autoritativnějšímu vůdci
To všechno ukazuje, že Andrej Babiš svůj střet zájmů přes své nejnovější oznámení nevyřešil. V prosinci pln dojetí tvrdil, že se Agrofertu vzdá nevratně a že se dostane do rukou jeho potomků až po jeho smrti.
Novináři však zjistili, že nezávislé správce bude mít fond jen do chvíle, kdy Babiš bude sedět ve vládě. Pak se Agrofert dostane pod vliv jeho dětí. Jeho zájem na prosperitě vlastního podnikání tedy trvá.
Tento stav, kdy mocní z titulu svého vůdcovství nepokrytě vydělávají, nemůže skončit jinak, než ještě větším výbuchem zklamání a beznaděje. Ale jak po Trumpovi, tak po Babišovi se nemusejí vrátit demokratičtí politici. Spíš je pravděpodobnější, že voliči dají přednost ještě autoritativnějšímu vůdci.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
