Jedovatý kýč

Sklenice si ovšem místo na mediálním výsluní nepochybně zaslouží. Nestává se každý den, aby nám prodavači bezelstně nabízeli zboží, které poškozuje ledviny, vyvolává křeče v břiše a způsobuje chudokrevnost. Co je ovšem na zprávách o tomto čínském dovozu také zajímavé, je jejich neúplnost. Slovo dostali hygienici, kteří upozorňují na stonásobné překročení povoleného limitu kadmia a olova. Zcela pominut byl názor výtvarníků, kteří měli se stejnou naléhavostí upozornit občany, že v případě zmíněného zboží se neoddiskutovatelně jedná o naprosto nevkusný kýč. Povšimněme si, že ty příšerné sklenice nakupují dospělí, přičemž nejvíce jsou ohroženy děti. Ostatně i podle hlavního hygienika České republiky, který měl na mysli zdraví fyzické.

K tomu přidejme strádání estetické, které rovněž může mít následky na celý život. A ptejme se, zda může jít o náhodu, že nás zrovna Číňané, vyhlášení tisíciletou kulturou a výtečnou kuchyní, kontaminují jedovatými kýči. Vedle ministerstva zdravotnictví, které už prodej sklenic zakázalo, by mělo zareagovat i ministerstvo kultury, a podle všeho i BIS. Možná ještě máme šanci. Třeba jsme ještě nepozbyli veškerou soudnost a jsme schopni uvážit, zda se své záliby v levném zboží nevzdat alespoň v případech, kdy jsme Číňanům vyloženě pro legraci. Jde o to, nekupit si za peníze, vrácené obchodníky za jedovaté kýče, obratem třeba levný prodlužovací kabel, který umí zapálit byt. Anebo něco jiného levného z Číny.