Jednoduché řešení

3. listopad 2006

Starosta Vsetína Jiří Čunek ještě ani nedosedl na senátorské křeslo a už se mu naznačuje, že by ho asi měl opustit. Ohavnost, které se dopustil, spočívá podle jeho kritiků v tom, že zvolil jednoduché řešení složitého problému, když vystěhoval na okraj města, respektive za hranici kraje, místní Romy. Získal tím značnou popularitu u většinové populace, tedy mezi bílými, vyhrál volby a nabyl dojmu, že se stal expertem na romskou otázku.

Jeho výroky mu vynesly mediální přezdívku "čistič". Když si pak ale v televizi dovolil medicínské přirovnání o odstraňování vředu, došlo i politikům jeho vlastní strany, že jim senátor s pověstí vycházející politické hvězdy vlastně dělá ostudu. Čunkovo jednoduché řešení má totiž jednu slabinu. Problém nevyřešil, ale pouze odsunul. To, že Romové nejsou v centru Vsetína na očích, ještě neznamená, že jim pomohl. Může, pravda, namítnout, že o to mu ani nešlo. Řešil otázku, jak slušné lidi zbavit obtížné, nepřizpůsobivé a hlučné minority a pomohl si při tom zásadou, že zákon platí pro všechny.

Kdyby se striktně držel teze, že z města nevymýtil Romy, nýbrž neplatiče, možná by mu to prošlo. Jakmile ovšem nabyl dojmu, že jeho řešení má univerzální platnost, a začal ho hlasitě propagovat, už se to nedá přejít mlčením. V Evropě, která se potýká s dramatickými důsledky jevu, který se popisuje jako sociální vyloučení, platí represe, na kterou vsadil starosta Čunek, za metodu lidsky problematickou, která navíc nefunguje. Nic na tom nemění potlesk, který sklízejí populisté jeho typu ve Francii, Rakousku či Belgii. Jedna věc je poptávka po jednoduchých řešeních, druhá věc skutečnost, že něco lze vyřešit pouze složitě. Bohužel.

autor: iho
Spustit audio