Je na čase uznat anexi Krymu?
Konflikt na Ukrajině se v roce 2015 postupně vytratil z předních stránek světového tisku. Situace v zemi má k ideálu ale ještě daleko, jak dokazuje případ krymského poloostrova, ze kterého se během dvou let stal izolovaný „ostrov.“
Jak píše nezávislý bulharský novinář Dimiter Kenarov pro americký deník New York Times, na Krym jako by dnes zapomnělo mezinárodní společenství i média.
„Počáteční optimismus některých obyvatel Krymu, že Rusko poloostrov obratem začlení do svého území a udělá z něj svou výkladní skříň, vzal velmi rychle za své,“ glosuje novinář.
Ruský spisovatel Leonid Kaganov měl pravdu, když anexi Krymu přirovnal ke krádeži drahého mobilního telefonu bez nabíječky. Ukázalo se to na konci listopadu, kdy ukrajinští nacionalisté a krymští Tataři odstavili dráty elektrického vedení, zásobující poloostrov elektřinou z Ukrajiny.
„Krymská ekonomika si může jen těžko dopřát ještě větší izolaci. Přestože Rusko zvedlo penze a platy v krymské vládě a státních firmách, tento nárůst pouze vyrovnává vysokou inflaci, slabý rubl a prudké zdražení základního zboží,“ popisuje situaci na Krymu novinář Kenarov.
Krym navíc zažívá exodus mladých odborníků. Zpravidla odcházejí do Kyjeva a Lvova nebo míří do velkých západoevropských měst. Krym se stal zemí, kde bují ve velkém korupce a dochází k porušování lidských práv.
Ruská vláda nad poloostrovem má největší dopad na krymské Tatary. Ruští úředníci obsadili hlavní sídlo jejich řídícího orgánu, dvěma tatarským vůdcům zakázali návštěvu poloostrova a jejich televizní stanici neobnovili licenci. Význační členové této menšiny jsou navíc pronásledováni a zastrašováni.
„Jak se krymská krize řeší?“ ptá se autor článku Dimiter Kenarov. „Úřady v Kyjevě, stejně jako mnohé zahraniční vlády odmítají uznat ruskou anexi Krymu a požadují, aby se poloostrov znovu vrátil Ukrajině.“
Také americký viceprezident Joe Biden v prosinci upozornil, že Spojené státy „pokus Ruska anektovat Krym nikdy neuznají“. Jenže problém je, že Rusko už Krym anektovalo.
Novinář Kenarov k tomu dodává: „Pokud někdo věří, že Kreml upustí od svého nárokování Krymu, tak se buď nechal oklamat, nebo je demagog. Ruská federace poloostrov přestane kontrolovat jedině v případě, že se sama rozpadne.“
I když je potvrzení současného statusu Krymu stále tabu, Ukrajina a mezinárodní společenství k němu dříve nebo později budou muset přistoupit. Jinak v Černém moři vznikne pouze další zamrzlá konfliktní zóna.
Násilnosti, které Rusko rozpoutalo na východní Ukrajině, ale Kyjev jen tak snadno neodpustí. Navíc existují obavy, že by Rusko uznání Krymu mohlo využít jako argument pro invazi do dalších příhraničních regionů.
„Krym je ale historicky, geograficky i politicky speciální případ,“ dočteme se v New York Times. „Jde o více než území Ruska. Je to součást jeho mýtu, zdroj identity.“
Uznání Krymu je nejlepší způsob, jak přinutit Moskvu spolupracovat při řešení složitějších problémů, jako je např. situace na východní Ukrajině. A jak také Kyjevu uvolnit ruce pro práci na vnitřních reformách. Pro krymský poloostrov by to pak znamenalo zlepšení situace ve věci lidských práv.
„Nechat situaci potají hnisat dalších deset nebo dvacet let by v důsledku neprospělo vůbec nikomu – ani Ukrajincům, ani Rusům, natož samotným obyvatelům Krymu,“ uzavírá svůj komentář v listu New York Times bulharský nezávislý novinář Dimiter Kenarov.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
