Jaroslav Šonka: Král Šumavy po berlínsku

22. říjen 2015
Glosa

Spréva je v Berlíně dnes téměř netekoucí vodní dálnicí, na které snad už pro další vyhlídkové lodi není místo. Aby ve městě vůbec nějaká voda zůstala, je ve Špandavě řeka přehrazená a výše hladiny je umělá. Žije z toho i přístav, ležící severně od středu města.

Řeka totiž byla odedávna důležitou komunikací a na pramicích po ní přiváželi produkty ze svých nedalekých vesnic. i dolnolužičtí Srbové. A tam, kde je dnes Tiskový úřad spolkové vlády, bývalo zastřešené tržiště, do něhož pramice vplouvaly.

Kolem Sprévy vyrostly také budovy ministerstev a i Spolkový sněm architektonicky zahrnuje do výhledů několika svých novostaveb vodní plochu. Právě zde se rozhodli poslankyně a poslanci za stranu die Linke, tedy levice, z velké části pohrobci východoněmecké SED, nasednout na nafukovací člun podobný těm, ve kterých se ve Středozemním moři tísní uprchlíci. Patrně chtěli prožít něco jako oni, ovšem ve verzi, kterou nazýváme anglickým slovem „light". Již krásně rudé záchranné vesty vypadaly spíše komicky.

Spustili se ovšem na řeku v místech, která jsou jen 200 m od stanoviště bývalé východoněmecké pohraniční říční policie. Nenápadné budovy mezi veřejnoprávní ARD a soukromou RTL, stojí dodnes, ale beze své dřívější zlověstné funkce. Tady se totiž odehrávala kontrola lodí projíždějících z východního Berlína přes Berlín západní do NDR a posléze dále na západ. Kontrola se věnovala více hledání možných skrytých uprchlíků, než jinému obsahu.

Přes řeku se tenkrát táhly silné řetězy a strážci socialistické vlasti sledovali právě ten její úsek, kde se dnes soucitná Levice spustila na vodu. Řeka byla pro toho, kdo dokázal překonat nedalekou zeď a chtěl utéct ze socialistického ráje, tou poslední překážkou. Řada lidí za svou odvahu utíkat z ráje zaplatila životem právě zde.

A nyní si tedy političtí dědicové východoněmeckého režimu, dnes kovaní demokraté, sednou do člunu jen tak, pro televizi, aniž by si uvědomili tuto souvislost? Nelze se divit, že jejich naivita hraničící s cynismem vedla k velmi kritické reakci berlínské veřejnosti. Berlíňané se svou Berliner Schnauze, tedy berlínskou držkou, jim to ihned osladili. Na všechny ty průpovídky zde není místo - a byl by to překladatelský oříšek.

Vznikly i obrázky, které nám, aniž by si to jejich původci uvědomovali, připomněly minulost s jejími zdmi a ploty. A hlavou přitom jednomu prolétne - nebude snad u nás někdo kvůli uprchlíkům chtít reaktivovat i krále Šumavy?

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio