Japonsko chce ukončit ekonomickou závislost na Číně, přesun celých továren taky z části zaplatí

4. květen 2020

Stále silnější nacionalismus a snaha diktovat svou vůli světu, se začíná obracet proti zájmům samotné Číny. Průběh pandemie a neinformování asijského hegemona, rozhodování Japonců ještě uspíšil.

Čtěte také

Jde hlavně o japonské automobilky, které jsou existenčně závislé na dovozu komponentů od svých čínských sousedů. Japonský vývoz přitom doslova stojí a padá s automobily, a tak chce vláda firmy podpořit částečným zadotováním přesunu celých továren a výrobních linek.

Automobilky by se měli stěhovat do regionů v jihovýchodní Asii. Japonsku se přitom nelíbí, že Čína stále není schopna plnit uzavřené smlouvy a navíc tam rostou i protijaponské nálady.

Firmy, které vyrábějí ochranné pomůcky by se měly vrátit přímo do Japonska. V současné době se přitom až 80 % veškerých roušek a masek do ostrovní země dováží právě od čínského souseda.

Odliv nebude 100%

Podle profesora ekonomie Michala Mejstříka, který působí na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, to není poprvé, kdy nějaká země přistupuje k podobnému kroku.

Čtěte také

Připomíná například obchodní válku Číny a USA, kdy se už nejedna americká společnost přesunula do jižní Asie. Další z příčin reorientace je prý také nárůst mezd, a tak se jim už v Číně ani vyrábět nevyplatí.

Změna by podle Mejstříka neměla být stoprocentní. „Část výroby bude v některých oblastech nepochybně dál rozvíjena právě na čínském území. Viděli jsme to třeba u Elona Muska, který tam nedávno založil významný podnik na výrobu elektromobilů,“ uzavírá Mejstřík.

Celý rozhovor Jana Bumby si poslechněte v audiozáznamu.

autoři: Jan Bumba , marz
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.