Jan Vávra: Vyprázdněnost naší politiky
Po vzrušených politických debatách o zrovnoprávnění sňatků stejnopohlavních párů je na obzoru další téma, které našim konzervativním politikům zrychluje tep. Jde o ratifikaci takzvané Istanbulské úmluvy, která má za cíl chránit ženy proti diskriminaci a násilí.
Osm senátorů, převážně z vládních stran, podepsalo iniciativu, která úmluvu odmítá. Ratifikaci úmluvy nedoporučil ani ústavně-právní výbor Senátu. Podobný odpor je i ve sněmovně, kde většina poslanců - jde o zástupce ANO, ODS, KDU-ČSL a SPD - Istanbulskou úmluvu ratifikovat nechce. Podporuje je v tom i Česká biskupská konference. Přitom ČR podepsala Istanbulskou úmluvu už v roce 2016 a patří k několika málo zemím v EU, které úmluvu dosud neratifikovaly.
Čtěte také
Zajímavé je, že žádné jiné téma tak masivně mobilizovat konzervativní politiky nedokáže. Přitom důležitých témat, která by politici měli řešit, je víc než dost. Třeba otázka vládních škrtů a s tím spojené fungování státu. Dalším zásadním tématem jsou důchody a důchodová reforma. Ve vzduchu visí otázka možného zvyšování daní.
Pak je tu válka na Ukrajině, která čím dál více směřuje k dlouhodobému konfliktu, což bude ovlivňovat ruské aktivity, včetně šíření dezinformací. Další obrovské téma přinášejí klimatické problémy, které si vynucují přechod na jiné zdroje energie. A to nemluvím o stagnaci ekonomiky, prohlubujících se problémech ve školství, zaostávání v digitalizaci a podobně. Proč v těchto turbulentních dobách pokládají naši konzervativci za svůj nejdůležitější úkol vybojovávat kulturní války?
Čtěte také
Bojovat za naše takzvaně tradiční hodnoty - proti evropským civilizačním standardům - je samozřejmě mnohem jednodušší, než řešit složité společenské, ekonomické nebo technologické problémy. Témata, jako je manželství homosexuálů nebo násilí na ženách, vzbuzují emoce, veřejnost jim rozumí, a publikum lze snadno rozdělit na sympatizanty a nepřátele.
Politici mohou burcovat voliče emotivními výkřiky, jako je například tvrzení našich senátorů, že Istanbulská úmluva diskriminuje muže, protože muži se k domácímu násilí nepřiznávají a na rozdíl od žen mnohem více trpí psychickým domácím násilím. Ovšem tvrzení, že v Čechách – na rozdíl od okolního světa - ženy týrají muže a nikoli naopak, lze vysvětlit snad jen oblíbeným národním mýtem o naší výjimečnosti.
Politická impotence
Čtěte také
Pokud by Andrej Babiš nebo Tomio Okamura tvrdili, že Istanbulská smlouva diskriminuje muže, bylo by to možné pokládat za neotřelý marketingový tah. Naši senátoři a senátorky ale vypadají, že tomu opravdu věří. Je otázkou, co je v takovém případě horší.
Podle průzkumu společnosti Median se 48 procent Čechů domnívá, že Istanbulská úmluva zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí, 32 procent si myslí opak, zbytek neví. To znamená, že boj našich konzervativců za údajně tradiční hodnoty nemusí přinést jen kladné body. To již zjistili i v KDU, kde se začínají ozývat hlasy proti redukci politiky na odpor ke sňatkům homosexuálů či k Istanbulské úmluvě.
Jestliže politici neřeší naše skutečné – a dodejme velmi závažné - problémy a bojují kulturní války, vypovídá to jak o jejich politické impotenci, tak o celkové myšlenkové vyprázdněnosti české politiky. Pokud naši volení zástupci zamrzli v myšlenkových schématech 19. století, tak se vyspělou zemí nikdy nestaneme.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
