Jan Vávra: Symbolika v době pandemie
Logicky to nedává smysl. Jedna nemocnice v těsné blízkosti hranic přestává zvládat příval pacientů s koronavirem. Kraj, ve kterém se nachází, patří k těm nejvíce postiženým v České republice, která zase patří k nejvíce postiženým evropským zemím.
Nemocnici docházejí místa na jednotkách intenzivní péče, lékaři a zdravotníci jsou na hranici svých možností. Primář zdejší interny hovoří o tom, že se běžně musí rozhodovat, kterého pacienta připojí na plicní ventilaci a kterého budou muset nechat umřít – něco, o čem jsme loni na jaře slyšeli v souvislosti s Itálií, která nám byla dávána za příklad absolutního selhání v boji s covidem.
Čtěte také
Pacienty dosud vozili do okolních nemocnic v kraji, jenže těm také docházejí kapacity. Nabízí se ale jiné řešení. Nedaleké nemocnice v sousední zemi nabízejí pomoc. Z administrativního hlediska to není problém. Ve městě, kde se nachází ona nemocnice, vznikne výzva nazvaná Otevřete hranice sanitkám, která požaduje po ministerstvu zdravotnictví, aby umožnilo převoz nemocných do nemocnic v sousední zemi.
Takové řešení podporuje i hejtman zdejšího kraje. Argumentuje, že jsme součástí jednotného evropského prostoru a v případě, že jde o lidské zdraví nebo záchranu lidských životů, hranice by neměla v dnešní době být bariérou. Ministerstvo to ale odmítá.
Vyvolávání národních resentimentů
Nemocnice musí pacienty, o které už není schopna se sama postarat, vozit sanitkou do nemocnic vzdálených 150 nebo 200 kilometrů, zatímco pomoc na druhé straně hranice je vzdálena několik málo desítek kilometrů. Pacient v těžkém stavu stráví v sanitce třeba pět hodin, lékaře, který ho musí doprovázet, čeká ještě jednou to samé cestou zpátky. Celou tu dobu kolegům v nemocnici chybí.
Čtěte také
Když se nespokojenost místních obyvatel stupňuje a o věc se zajímají média, vypraví se ministr zdravotnictví na místo. Nabídne kolony sanitek, které odvezou lehce nemocné pacienty stovky kilometrů daleko, hovoří o vrtulnících, ale vozit nemocné kousek za hranice odmítá. Na místě je samozřejmě otázka: Proč? Pan ministr nakonec prozradí, že transport nemocných stovky kilometrů daleko je symbolickým signálem pro všechny občany‚ že se o ně Česká republika postará.
Symboly jsou v určitých dobách bezesporu důležité. Je ovšem otázkou, zda v době postupující epidemie, je zrovna na symboly ta správná chvíle. Musejí nemocní s covidem trávit dlouhé hodiny v sanitkách jen proto, aby tím ostatním občanům ukázali, že se o ně vláda postará? To nepočítám čas lékařů, které takový symbolický signál vyřadí ze služby, ani o ostatních nákladech.
Dávat přednost symbolům před racionálním řešení je riskantní i ve zlomových dobách, kdy se politici snaží vyvolávat emoce a s jejich pomocí ovládat davy. V době, kdy se nám vymyká kontrola nad epidemií vysoce nakažlivého viru, potřebujeme ale víc než symboly racionální přístup. Odmítat cizí pomoc a nechat vlastní obyvatelstvo trpět, nebo dokonce umírat bylo praktikou totalitních režimů, které se domnívaly, že si nemohou dovolit před světem přiznat slabost.
Nemocnice, o které je řeč, se samozřejmě nachází v Chebu. Místní občané požadovali možnost vozit pacienty do Saska nebo do Bavorska. Nechce se věřit, že by ministr Blatný jako dětský hematolog upřednostňoval národnostní symboliku před racionálním řešením. Jediné vysvětlení tedy je, že vláda, nebo spíše její předseda využívají boje s covidem k vyvolávání národních resentimentů. Musíme jen doufat, že většina populace na takovou symboliku neskočí. Jinak by to mimo jiné znamenalo, že pro nás druhá světová válka pořád ještě neskončila.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
