Jan Vávra: Symbolika v době pandemie

Nemocnici docházejí místa na jednotkách intenzivní péče, lékaři a zdravotníci jsou na hranici svých možností. Primář zdejší interny hovoří o tom, že se běžně musí rozhodovat, kterého pacienta připojí na plicní ventilaci a kterého budou muset nechat umřít – něco, o čem jsme loni na jaře slyšeli v souvislosti s Itálií, která nám byla dávána za příklad absolutního selhání v boji s covidem.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Národní zájmy jako maska

Pacienty dosud vozili do okolních nemocnic v kraji, jenže těm také docházejí kapacity. Nabízí se ale jiné řešení. Nedaleké nemocnice v sousední zemi nabízejí pomoc. Z administrativního hlediska to není problém. Ve městě, kde se nachází ona nemocnice, vznikne výzva nazvaná Otevřete hranice sanitkám, která požaduje po ministerstvu zdravotnictví, aby umožnilo převoz nemocných do nemocnic v sousední zemi.

Takové řešení podporuje i hejtman zdejšího kraje. Argumentuje, že jsme součástí jednotného evropského prostoru a v případě, že jde o lidské zdraví nebo záchranu lidských životů, hranice by neměla v dnešní době být bariérou. Ministerstvo to ale odmítá.

Vyvolávání národních resentimentů

Nemocnice musí pacienty, o které už není schopna se sama postarat, vozit sanitkou do nemocnic vzdálených 150 nebo 200 kilometrů, zatímco pomoc na druhé straně hranice je vzdálena několik málo desítek kilometrů. Pacient v těžkém stavu stráví v sanitce třeba pět hodin, lékaře, který ho musí doprovázet, čeká ještě jednou to samé cestou zpátky. Celou tu dobu kolegům v nemocnici chybí.

Čtěte také

Občas se děje, že pacienti v sanitkách objíždějí nemocnice. To se dělo i dřív, tvrdí náměstek Černý

Když se nespokojenost místních obyvatel stupňuje a o věc se zajímají média, vypraví se ministr zdravotnictví na místo. Nabídne kolony sanitek, které odvezou lehce nemocné pacienty stovky kilometrů daleko, hovoří o vrtulnících, ale vozit nemocné kousek za hranice odmítá. Na místě je samozřejmě otázka: Proč? Pan ministr nakonec prozradí, že transport nemocných stovky kilometrů daleko je symbolickým signálem pro všechny občany‚ že se o ně Česká republika postará.

Symboly jsou v určitých dobách bezesporu důležité. Je ovšem otázkou, zda v době postupující epidemie, je zrovna na symboly ta správná chvíle. Musejí nemocní s covidem trávit dlouhé hodiny v sanitkách jen proto, aby tím ostatním občanům ukázali, že se o ně vláda postará? To nepočítám čas lékařů, které takový symbolický signál vyřadí ze služby, ani o ostatních nákladech.

Dávat přednost symbolům před racionálním řešení je riskantní i ve zlomových dobách, kdy se politici snaží vyvolávat emoce a s jejich pomocí ovládat davy. V době, kdy se nám vymyká kontrola nad epidemií vysoce nakažlivého viru, potřebujeme ale víc než symboly racionální přístup. Odmítat cizí pomoc a nechat vlastní obyvatelstvo trpět, nebo dokonce umírat bylo praktikou totalitních režimů, které se domnívaly, že si nemohou dovolit před světem přiznat slabost.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Nemocnice, o které je řeč, se samozřejmě nachází v Chebu. Místní občané požadovali možnost vozit pacienty do Saska nebo do Bavorska. Nechce se věřit, že by ministr Blatný jako dětský hematolog upřednostňoval národnostní symboliku před racionálním řešením. Jediné vysvětlení tedy je, že vláda, nebo spíše její předseda využívají boje s covidem k vyvolávání národních resentimentů. Musíme jen doufat, že většina populace na takovou symboliku neskočí. Jinak by to mimo jiné znamenalo, že pro nás druhá světová válka pořád ještě neskončila.

Autor je komentátor Českého rozhlasu