Jan Vávra: Nesnesitelná lehkost prezidentské kandidatury

14. únor 2022

Zájem, který naše média projevují s více než ročním předstihem o volbu prezidenta republiky, potvrzuje, jak jsou prezidentské volby mezi voliči oblíbené. I když prezident nemá v českém ústavním systému zvlášť silné postavení, je už od dob Tomáš G. Masaryka vnímán jako jakási náhražka císaře pána a jeho úřad se donedávna těšil automaticky značné důvěře veřejnosti.

Až v poslední době se Miloši Zemanovi podařilo dostat se na přibližně stejnou úroveň důvěry – nebo spíše nedůvěry – veřejnosti, jaké se těšila vláda.

Čtěte také

Pokud tedy necháme stranou nároky našich předků na moudrost a mravní integritu hlavy státu, které jsou symbolizovány v hesle Pravda vítězí, vyšitém na prezidentské standartě, můžeme být spokojeni.

Boj o nového prezidenta republiky slibuje docela napínavou podívanou. Zatím se přihlásilo asi třináct kandidátů a další veřejně prohlašují, že o své kandidatuře uvažují. Několik takzvaně těžkých vah, u kterých se účast předpokládá, se jistě ještě přidá. Mohlo by se říct, že budeme mít z čeho vybírat.

Problém ovšem je, že řada z těch, kteří s takovým předstihem ohlásili kandidaturu, nemá skoro žádnou šanci na zvolení a bude obtížně shánět i těch potřebných 50 tisíc podpisů. Co si tedy od své kandidatury slibují? Mají za to, že je už jen kandidatura na prezidenta republiky posune v jejich politické nebo společenské kariéře?

Nového Masaryka nebo Havla nezvolíme

Média opravdu o všech kandidátech referují se vší vážností a zkušenost z minulé prezidentské volby, kdy se několik neúspěšných kandidátů vzápětí stalo senátory, skutečně svědčí o úspěšnosti této taktiky. Mohli bychom tedy parafrázovat známý postřeh Jaroslava Haška o tom, že „proti zatčenému nejvíce svědčí již samotný fakt zatčení“, protože kdyby byl úplně nevinnej, tak by ho přece nezavřeli.

Čtěte také

V případě prezidentské volby to můžeme obrátit, že „ve prospěch kandidáta nejvíce svědčí již sám fakt kandidatury“, protože kdyby nebyl tak skvělý, tak by přece nekandidoval. A protože nechceme věřit, že by všichni kandidáti byli psychopati, přesvědčení o své výjimečnosti, je zřejmé, že k neúspěchu již předem odsouzená snaha dostat se na nejváženější post v zemi skutečně vede k posílení společenské prestiže, a ne ke zesměšnění nepříliš soudného uchazeče.

Můžeme se jistě přít o to, jestli takový počet evidentních outsiderů ucházejících se o post hlavy státu vypovídá více o svobodné politické soutěži, nebo naopak o postupné degradaci úřadu prezidenta republiky.

V liberální společnosti má samozřejmě každý právo se přihlásit do otevřené soutěže na libovolnou pozici, ale pokud je volba prezidenta používána jen jako výtah k patnácti minutám slávy, znamená to, že instituce prezidenta ztrácí výjimečné postavení, jaké v naší společnosti dlouho měla, a že se volba prezidenta dostala na úroveň konkurzu na libovolnou pracovní pozici.

Jan Vávra

Musíme se prostě smířit s tím, že nového Masaryka nebo Havla v přímé volbě nezvolíme. Na rozhodování voličů mají stále větší vliv sociální sítě, kde vítězí dojmy a uspět může jen ten, kdo dokáže něčím strhujícím zaujmout.

Na druhou stranu nám určitě prospěje, pokud nás pragmaticky se chovající prezidentští kandidáti vyléčí z představy prezidenta jako osvíceného panovníka. Ostatně současný prezident odvedl na tomto poli nemalý kus práce.

Zbývá tedy jen otázka, jestli citát Jana Husa vyšitý na prezidentské standartě není v takové situaci již nepatřičný. Ale to už je jiný příběh.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.