Kateřina Perknerová: Proč to Miroslav Kalousek vzdal
Není sporu o tom, že z politického hlediska život společnosti i každého jednotlivce nejvíc ovlivňují vláda a zákonodárci. Rozhodují o výši a struktuře daní, nastavení maturitní zkoušky, rychlosti na dálnicích nebo tuzemských dotacích pro zemědělce. Prezident republiky je v tomto rozstřelu daleko za nimi.
Jak ve středu potvrdil kabinet Petra Fialy (ODS), vůle toho současného nestačí třeba k tomu, aby zabránila instalaci Michala Koudelky řádným ředitelem Bezpečnostní informační služby. Generálem ho sice neudělá, ale to vrchnímu zpravodajci v práci překážet nebude. Na zaslouženou hodnost si v klidu počká, až bude Miloš Zeman opět prostým důchodcem.
Čtěte také
Prezident má zajisté důležité pravomoci, jako jsou dvojnásobný výběr premiéra po volbách, jmenování členů a funkcionářů Ústavního soudu, guvernéra České národní banky a členů její rady. Jeho slovo je zásadní při vysílání velvyslanců do zahraničí. Uděluje milosti, vyhlašuje amnestii a může vetovat zákony, jež pak musejí poslanci přehlasovat stojedničkou.
Našlo by se toho víc, ale toto jsou nejviditelnější kompetence hlavy státu. Která z nich se přímo týká každého občana? Prakticky žádná, pokud nebereme povolební vyjednávání jako proces, jenž má rozhodující vliv na budoucnost všech.
Prezidentský úřad si zaslouží upgrade
Přesto je to prezidentská volba, jež elektrizuje celý národ. Když se volilo nepřímo, šlo o velkou stranickou šachovou partii. Poslanci a senátoři vybírali člověka schopného získat většinu, a to jak jeho dosavadním působením, tak i mohutnými zákulisními tahy.
Čtěte také
Na nábojnice v poště, nabízené úplatky a vyhrožování při druhé volbě Václava Klause v roce 2008 se vskutku zapomenout nedá. O pět let dříve si naopak Miloš Zeman myslel, že má vítezství v kapse. Přednesl ležérní projev a věřil hlasům svých sociálních demokratů. Ty ale nedostal kvůli vzpouře lidí kolem Stanislava Grosse.
Po úprku na chalupu v Novém Veselí Zeman pochopil, že chce-li se vrátit, musí se změnit Ústava, aby se výběr prezidenta předal do rukou lidu. Jedině tak mohl naplno rozvinout svoji schopnost promlouvat k davu, oslovovat nejen intelektuální elitu, ale i českou hospodu. Díky tomu pak dvakrát vyhrál, aniž by jeho lidovost bral soudný pozorovatel vážně.
Do souboje o Pražský hrad se začátkem roku přihlásilo několik kandidátů. Zajímavější ovšem je, kdo se na startovací čáru postavit odmítl. Tím je Miroslav Kalousek (TOP 09). Vzdal to podle svých slov proto, že neumí být populistou a slibovat lidem věci, které prezident zařídit neumí. V přímém hlasování se to ovšem prý jinak dělat nedá.
Čtěte také
Opravdu ne? Je české voličstvo tak primitivní, že by uvěřilo pohádkářům, kteří by například nabízeli zlevnění energií, nižší inflaci nebo výstavbu desítek tisíc bytů? Nebo je za Kalouskovou obavou něco jiného?
Společnost se od jeho vrcholné éry proměnila, důležité slovo nebudou mít jen senioři, ale také mladá generace. A především ta bude chtít v čele státu muže či ženu pro 21. století, s odvahou postavit se výzvám typu Zelené dohody pro Evropu, ale zároveň s empatií pro lidi na okraji, kteří se tam dostali nikoli vlastním zaviněním.
Pokud je jedním z nejfrekventovanějších slov současnosti inovace, pak připusťme, že i prezidentský úřad si zaslouží upgrade. Nikoliv ve smyslu politicky nepopsaného listu, ale člověka otevřené mysli, jenž by stál v čele pelotonu, šlapal do pedálů a určoval směr. Vždyť Tomáš G. Masaryk se nestal prezidentem díky tomu, že byl zbožňovaným tatíčkem, ale proto, že už v 19. století byl osobností pro století dvacáté.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
