Jindřich Šídlo: Jak se bránit vlastnímu prezidentovi
Vlastně je naprosto neuvěřitelné, když moderátor veřejnoprávní televize může položit svému hostovi otázku: „Není Hrad bezpečnostním rizikem pro Českou republiku?“ A když dostane bez váhání odpověď „zcela nepochybně ano“, což v tu chvíli zní skoro banálně, protože, ano, samozřejmě, to přece tušíme už dlouhou dobu všichni.
Interview Martina Řezníčka s publicistou Janem Urbanem ve čtvrtečních Událostech, komentářích bylo výstižnou ilustrací stavu, do kterého jsme se za posledních devět let dostali.
Čtěte také
Kancelář prezidenta republiky, což má být celkem obyčejný státní úřad poskytující běžný servis jednomu ústavnímu činiteli, se změnila v organizaci, u které jsou na místě otázky, pro který stát vlastně pracuje – nebo alespoň někteří její zaměstnanci, samozřejmě s vědomím hlavy státu. A ty otázky si nekladou pouze novináři, ale evidentně i některé bezpečnostní složky.
Bylo by jednoduché to celé svést na přímou volbu, která instituci prezidenta zdánlivě vyčlenila z normálního fungování státu. Miloš Zeman byl zcela legitimně dvakrát zvolen prezidentem, a tak měl právo přivést si na Hrad své nejbližší spolupracovníky. A v roce 2013 si málokdo uměl představit, co mohlo dokázat zrovna duo Vratislav Mynář – Martin Nejedlý. A dokonce se tehdy zdálo, že se na Hradě možná vyměnili prezidenti, ale že některé principy přežijí i mocenskou změnu.
Poučení z prezidentství Miloše Zemana
Ještě v říjnu 2013 prezident Zeman sebevědomě prohlašoval, že si jeho kancléř udělá bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné, i když to zákon nevyžaduje, nebo si on bude hledat nového kancléře. Mynář prověrku dodnes nemá a ani o ni po prvním neúspěchu u Národního bezpečnostního úřadu neusiluje, a přesto zůstává ve své funkci, která s sebou kdysi nesla jistou společenskou prestiž. Skoro to vypadá, jako by to nebyl prezident, kdo na Hradě rozhoduje.
Čtěte také
To Martin Nejedlý nikdy ani o žádnou prověrku nežádal, protože ji nepotřebuje, nechce a nikdy by ji nedostal – je to prostě jen neplacený dobrovolník s desetiletou dírou v životopise, který ve volném čase vypomáhá v kanceláři prezidenta, takže neprochází bezpečnostními procedurami běžnými v jakékoliv civilizované zemi.
Existence tohoto druhu lidí v blízkosti vrcholných politiků není nic tak výjimečného – až na to, že obvykle oficiálně nedoprovázejí prezidenty na schůzky s Vladimirem Putinem. Tato příhoda z Pekingu na jaře 2017 Nejedlého postavení kremelské spojky fakticky legitimizovala – a diplomatický pas v kapse mu musel dodat sebevědomí, že takto je to přece normální a že v Česku neexistuje síla, která by se mu odvážila postavit.
Andrej Babiš sice Mynářem s Nejedlým v soukromí pohrdal, ale ani on nedokázal dlouho řešit tuto patologickou situaci po normální linii. Až do loňského dubna si na Hradě dělali, co chtěli – a když si přišli do sněmovny pro další peníze pro rozpočet KPR, mohli si být jisti, že je bez řečí od vládnoucí „prezidentské koalice“ ANO–ČSSD–SPD–KSČM dostanou i v časech, kdy už policie obvinila šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka z údajné manipulace zakázek za čtvrt miliard. (Balák byl zatím nepravomocně odsouzen.)
Čtěte také
A tak to tady chodilo celé roky, kdy se hradní sestava úplně vymkla jakékoliv kontrole a procházelo jí cokoliv, od papalášských komedií typu zabijačky v době lockdownu až po obvinění kancléře z dotačního podvodu, což ovšem samozřejmě – řečeno s klasikem – nemělo na funkci vliv.
To všechno se dramaticky změnilo loni v dubnu, při „akci Vrbětice“, kdy byli prezident a jeho okolí premiérem Babišem a ministrem vnitra Hamáčkem postaveni před hotovou věc. Odjezd desítek ruských „diplomatů“ a rozhodnutí o tom, že do stavby nových bloků v Dukovanech nebudou připuštěny ruské a čínské firmy, sebraly Hradu základnu i smysl celého druhého prezidentského období Miloše Zemana.
Spolu se zhoršujícím se zdravím prezidenta musela nutně na Hradě vypuknout panika, ve které se občas složitě hledají dobrá řešení – takže si ještě rádi užijete všeobecný výsměch za „omylem skartovaný dokument“, protože víte, že hrajete o mnohem víc. A koneckonců jste se předtím vy dlouhá léta také všem jen vysmívali – a vzhledem ke slabosti protivníků to dlouho vypadlo, že se s tím nedá vůbec nic dělat a že to tak bude napořád. Což je poučení, které si z celého prezidentství Miloše Zemana můžeme vzít. Abychom se nedivili i dalších deset let.
Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
