Robert Schuster: Proč přestalo být Rakousko v Unii lídrem „šetrných“?
Nový rakouský kancléř Christian Stocker nepatří k politikům, kteří by byli rozenými tribuny lidu. Jeho veřejná vystoupení jsou maximálně věcná a klidná. Faktem je, že Stockerovi v těchto dnech ani nic jiného nezbývá. Rakousko totiž v krátké době postihla smršť špatných zpráv.
Tou první je, že hospodářské prognózy pro nejbližší budoucnost zůstávají pesimistické. Země bude letos třetím rokem v recesi, která se zřejmě potáhne i do příštího roku.
Čtěte také
Druhá špatná zpráva, která s tím úzce souvisí, je, že deficit státního rozpočtu je výrazně vyšší, než s jakým se dosud počítalo. Dosahuje totiž nikoli lehce přes tři procenta HDP, což je hranice stanovená tak zvanými Maastrichtskými kritérii, ale loni se dokonce zastavil až u 4,7 procent.
Takže vláda ve Vídni se nakonec stejně nevyhne tomu, že s ní Evropská komise zahájí řízení pro porušení rozpočtových pravidel. Znamená na to také větší dohled Bruselu na hospodaření státu během příštích několika let.
Rozpočet není zdravý
Přesně tomu se chtěla stále ještě čerstvá vláda konzervativních lidovců, sociálních demokratů a liberálů vyhnout, v neposlední řadě i kvůli domácí pravicově-populistické opozici, která na něco takového jen čeká. Ukázalo se tak, že původně plánované škrty ve výši 12 miliard eur pro rozpočet na roky 2025 a 2026 stačit nebudou.
Čtěte také
Není to přitom tak dávno, co patřilo Rakousko v rámci Unie ke skupině zemí, které dbaly obzvlášť silně na šetrnost, odmítaly vyšší příspěvky do unijního rozpočtu a zakládaly si na tom, že jejich veřejné finance jsou v pořádku.
Stejně tak nechtěly slyšet o nějakém společném zadlužování. Nechali si říkat „skupina šetrných“ a vedle Rakouska do ní patřily skandinávské země a Nizozemsko.
Když se po skončení covidové pandemie sedmadvacítka rozhodla pomoct ekonomikám členských států vytvořením Fondu obnovy, jehož 750 miliard eur mělo pocházet ze společných půjček na finančních trzích, samozvaní šetrní tomu dlouho vzdorovali.
Tehdejší rakouský kancléř Sebastian Kurz dokonce ne úplně diplomatiky zpochybnil schopnost vlád některých jihoevropských států takto „lacino“ získané prostředky vynaložit účelně. Padala dokonce slova o nefunkčních státech a podobně, což v Římě nebo Aténách právem budilo negativní reakce.
Co za to může?
Z dnešního pohledu je to ale už dávná minulost. Podobně jako kdysi Řecko či Portugalsko, se Rakousko samo dostalo do křížku s rozpočtovými pravidly eurozóny. Kde se stala chyba?
Samozřejmě, vždycky lze poukazovat na vnější okolnosti, například špatnou ekonomickou situaci Německa, kam směřuje velká část rakouských exportů.
Čtěte také
Kvůli pokračující válce na Ukrajině ale tentokrát na rozdíl od minulosti nedokázaly výpadky na hlavním západním trhu zachytit rakouské aktivity ve střední a východní Evropě. Stačí si vzpomenout, jak silné bylo ekonomické angažmá rakouských firem jen v samotném Rusku a jak to v minulosti přispívalo k lepší ekonomické bilanci státu. Na to už ale kvůli stále platným sankcím spoléhat nelze.
A tak nakonec Rakousku nezbyde nic jiného než se kromě škrtů u jednotlivých rozpočtových položek věnovat i dlouho odkládaným reformám, kde je rovněž potenciál pro mnohamiliardové úspory.
Hlavně jde o fungování státního aparátu s jeho ne vždy jasně vymezenými pravomocemi mezi vládou celostátní a regionálními vládami. Výsledkem je byrokratická dvojkolejnost, a tím pádem i vyšší náklady na chod státu.
To je samozřejmě velký úkol, který je lepší realizovat v dobách nekrizových. Na ty si ale Rakousko zřejmě bude muset ještě nějakou dobu počkat.
Autor je editorem deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
