Jan Vávra: Naše země směřuje k ústavnímu puči
Prezident Miloš Zeman by podle 36 procent lidí měl s výměnou na postu ministra kultury počkat na vyjasnění situace.
Vyplývá to z exkluzivního průzkumu, který pro Český rozhlas tento týden vypracovala agentura Median na vzorku více než tisíce respondentů. 28 procent lidí se pak domnívá, že má prezident právo sám určit, kdy ministra vymění.
Petr Hartman: Destabilizuje společnost opozice, nebo Andrej Babiš ve spolupráci s prezidentem?
Kdo usiluje o svržení vlády, snaží se destabilizovat společnost. Myslí si to premiér Andrej Babiš.
Není překvapením, že tento postoj zastávají především lidé s nižším vzděláním a voliči Miloše Zemana. Ale i tak je to nemilá ukázka toho, že 30 let po pádu komunismu není respekt k pravidlům samozřejmou součástí života naší společnosti. Abychom parafrázovali Masaryka, demokracii máme, ale demokraté nám jaksi scházejí.
Příčiny stavu, kdy značná část naší populace nevidí v zjevném porušování nejvyššího zákona státu prezidentem žádný problém, můžeme hledat jak v historii – dávné i nedávné – tak v současnosti. Odevzdanost prezidentovi, který sídlí jako panovníci na Hradě a může tedy moudře rozhodovat, je geneticky zakódována v české povaze od dob prvního samostatného státu.
Prezident – panovník je v tomto pojetí nadán mnohem větší moudrostí než obyčejní smrtelníci, proto nemůže být svazován nesmyslnými pravidly. Na tom nic nemění, že Miloš Zeman se nesnaží být státníkem, ani nepředstírá, že mu jde o blaho svého národa, ale celkem nepokrytě přiznává, že se pokládá za politického hráče a sleduje jen své vlastní cíle.
Demokracie nemůže fungovat bez respektování pravidel
K právnímu nihilismu přispělo 40 let komunismu, kdy se právo libovolně ohýbalo, na což navázaly polistopadové politické reprezentace, které nás učily, že nejdůležitější jsou peníze a nějaká pravidla jsou třešničkou na dortu.
Daniel Veselý: Protibabišovské vzepětí aneb Míjíme se s meritem věci
Zdá se, jako by se po letech letargického spánku občanská společnost probudila, přičemž společným jmenovatelem jejích obav o další směřování České republiky se stal trestně stíhaný premiér.
K tomu, aby lidé chápali nutnost dodržovat zákony ještě méně, přispívá i naše justice, jejíž představitelé chápou právo jako odborné žonglování s paragrafy, jako to čerstvě předvedl soudce pražského vrchního soudu Pavel Zelenka, který s ozbrojující upřímností přiznal, že veřejnost jeho rozsudek v kauze Davida Ratha nepochopí. Jestliže je normální rozsudek v kriminální kauze tak vysoce odborný, že ho lidé nechápou, není divu, že naopak mají pochopení, když nejvyšší ústavní činitel porušuje ústavu a výzvu k jejímu respektování označuje za nepřijatelné ultimátum.
Naše země tak směřuje k ústavnímu puči, ale kromě nářku ústavních právníků žádná z autorit demokratického státu ústavu nebrání. Od Andreje Babiše, který ve svých kauzách dokázal, že umí lépe než kdo jiný obcházet zákony a pravidla, se něco podobného čekat nedá. Ale ostatní strany, poslanci i senátoři, by měli přestat škodolibě sledovat, jak se bezmocná sociální demokracie vaří ve vlastní šťávě a vystoupit na obranu ústavy a práva.
Demokracie nemůže fungovat bez respektování pravidel. Pokud je jedna složka moci nerespektuje, musí jí v tom ty ostatní rázně zabránit. Z historie víme, že dobromyslné a bohorovné přehlížení drobných faulů jen posiluje apetit nedemokratických politiků k dalšímu a dalšímu porušování pravidel, až z ústavy zbyde skutečně jen cár papíru.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
