Jan Vávra: Můžeme chtít od soudů spravedlnost?

O zakořeněnosti těchto fenoménů v samotném systému svědčí i to, že sám Pavel Rychetský nebyl s to ani jako ministr spravedlnosti, ani jako předseda Ústavního soudu ani s jedním problémem nic udělat. 

Ivan Hoffman: Odsouzení poškozených

• Upravit
• Smazat

Nejvyšší soud rozhodl, že bývalí klienti H-Systemu mají domy, které na vlastní náklady dostavěli po krachu firmy, vyklidit a opustit.

Délka některých řízení vzbuzuje otázku, zda má spravedlnost po 10 nebo 20 letech, kdy si málokdo pamatuje, o co vůbec šlo, ještě vůbec smysl. Této argumentace využil i Václav Klaus, když svou amnestií zastavil všechna neukončená trestní stíhání trvající víc než osm let. 

Délka řízení se sice podle ministerstva spravedlnosti zkrátila, ovšem mezi soudy panují značné rozdíly. Problém je, že předpisy zpravidla nestanovují lhůtu, která by určila dobu, ve které musí soud o dané věci rozhodnout. Tak se tedy třeba soud s Davidem Rathem, jak díky jeho průtahům, tak díky rozdílnému rozhodování soudů, táhne již pět let. Výsledkem mimo jiné je, že Rath si může v klidu chystat na kandidaturu do Senátu. 

Za měsíc ven

Neméně devastující účinek má protichůdné posuzování skutkové podstaty. Je těžko uvěřitelné, jak mohou mít dva soudci protichůdné názory. To se týká opět i H- Systému, kde dva soudy rozhodnou, že klienty se nemusí vystěhovat z bytů, protože by to bylo proti dobrým mravům, zatímco Nejvyšší soud jim nařídí to provést za měsíc. 

Rozdílné posuzování se ale týká procesních záležitostí, když jeden soud pokládá nařízené odposlechy za nelegální, druhý naopak za legální, nebo trestních řízení. Vzpomeňme kauzu Lukáše Nečesaného a jeho kadeřnice, kdy jeden soud vidí v jeho počínání pokus o vraždu, zatímco jiný ho pokládá za zcela nevinného. Je otázkou, jakou důvěru mohou pak lidé k soudům mít. 

Soudy spravedlnost nehledají

Zdá se ovšem, že hlavní příčina rozdílného rozhodování našich soudů je zabudována v našem pojetí justice, kde soudce nehledá spravedlnost, ale vykládá zákon. Jen tak je možné vysvětlit tolik protichůdných výroků. 

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Toto pojetí je ovšem hluboce zakořeněno, a to nejen z dob komunismu, ale zřejmě ještě z dob Rakouska-Uherska. Veškeré pokusy - například prvního předsedy Ústavního soudu profesora Vojtěch Cepla zavést sem anglosaské pojetí práva - narazily na tuhý odpor soudců, stejně jako rozsudky jeho syna, učiněné v tomto duchu. 

Možná by bylo nejférovější, pokud by ministerstvo spravedlnosti přiznalo, že soudy spravedlnost nehledají a lidé ji tedy nemají očekávat. Pak by bylo na místě zlepšit přípravu zákonů, aby je soudci nemohli vykládat tak rozdílně. To je ale již námět pro námi volené zástupce.