Jan Vávra: Jsou soudci jen odborníci na výklad paragrafů?
Vypadá to, že si veřejnost oblíbila detailnější zkoumání osobnostních profilů kandidátů na ústavní soudce, a to bez ohledu na případnou komunistickou minulost. Nyní se vede v médiích debata kolem nejnovějšího prezidentova kandidáta, byť kvůli jeho věku nehrozí žádné případy horlivých rozsudků podle komunistických zákonů.
Komentáře obšírně rozebírají rozsudek soudce Pavla Simona týkající se nedostatečného odškodnění poškozených v kauze H-System, rozsudek týkající se odmítnutí odškodnění signatáře Charty 77 Petra Hanzlíka i skutečnost, že sedm jeho rozsudků Ústavní soud zrušil jako protiústavní.
Čtěte také
Média ovšem zaujalo i jeho zapojení do ezoterické skupiny Orel v hnízdě, která vychází z čínských technik a slibuje zlepšení zdraví, zvýšení energie v těle i realizaci duševního potenciálu. Simon například klientům radí, aby po čtyřicítce méně ejakulovali, neboť tím ztrácí zbytečné množství energie. Kromě šíření podobných bludů je zde i podezření, zda nejde o nedovolené podnikání, které zákon soudcům zakazuje.
Morální nároky?
Šéf prezidentova právního panelu Jan Kysela, který již dříve avizoval, že už raději nebude prezidentovi navrhovat žádné kandidáty, kteří soudili za komunismu, je z nejnovějšího vývoje trochu nervózní. „Z dosavadních debat se rýsuje další riziko, riziko moralistního jakobínství," bojí se Jan Kysela.
Čtěte také
Klade tímto zájmem veřejnost na chudáky soudce skutečně příliš vysoké morální nároky? Již debata o minulosti soudce Fremra vzbudila u špiček naší justice velkou nelibost. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová tvrdila, že „soudce musí rozhodovat ne s pocitem strachu, že na něj bude někdo vytahovat jeho minulost.“ V tom s ní souhlasila i bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Přitom obě dámy patřily mezi soudci ke špičce a osvědčily – oproti jiným – i určitou osobní integritu.
Jejich obhajoba Roberta Fremra ale prozradila, jak sami soudci na své povolání nahlížejí. Pokládají se především za profesionály, tedy odborníky, kteří soudí podle zákonů, které jsou právě k dispozici.
A vypadá to, že jim je celkem jedno, jestli to jsou zákony demokratického státu nebo zákony komunistického státu. S trochou nadsázky se lze otázat, zda by také soudili podle Norimberských zákonů, pokud by takové zákony u nás platily. Toto pojetí role soudce eliminuje z jejich rozhodování jakékoli etické otázky i elementární lidskou spravedlnost, stačí se formálně držet textu paragrafů.
Spravedlivý rozsudek nehledají
To je bohužel výsledek pozitivistického pojetí práva, jaké u nás zvítězilo nad právem přirozeným. Právě formální lpění na liteře zákona, bez ohledu na to, že je zjevně nespravedlivé, kritici soudci Simonovi vytýkají.
Čtěte také
Druhým jeho problémem je otázka, jak může racionálně a s přehledem rozhodovat člověk, který věří medicínským bludům. Skoro by si člověk mohl položit otázku, jak se mohl soudce s takovými názory dostat až do pozice soudce Nejvyššího soudu, kde Pavel Simon působí.
Vzhledem k naší byrokratické tradici, která pochází až z Rakouska-Uherska a kterou komunisté jen posílili, se v dohledné době těžko dočkáme soudců, kteří by hledali spravedlivý rozsudek, jak je běžné třeba v anglosaském světě.
Ale aspoň na Ústavním soudu by mohli sedět soudci, kteří jen nepapouškují literu paragrafů. Právě proto je užitečné, když se jejich výběr dostává trochu pod drobnohled. Nakonec žádná újma soudcům nehrozí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
