Jan Vávra: Jaký stát budeme mít

9. duben 2023

Březnový rekordní schodek státního rozpočtu potvrdil brutální nesoulad mezi příjmy a výdaji státu. Spor se vede o to, zda zvýšit příjmy státu, nebo omezit jeho výdaje. Problém je, že již dnes přestává být stát schopen financovat jak sám sebe, tak služby, které svým občanům zaručuje. Vláda nemá dost peněz na důchody, musí zavírat pošty, není dost místa pro děti ve školách, problémem je i nedostatek některých lékařských specialistů, jako třeba zubařů.

Vláda tvrdošíjně odmítá zvýšit daň z příjmu, což by přineslo nejvíc peněz. Důvodem může být, že ODS v minulém období pomohla Andreji Babišovi zrušit superhrubou mzdu, čímž přišel stát o 100 mld. ročně. Tento výpadek nebyl ničím nahrazen.

Čtěte také

Naproti tomu STAN a TOP 09 navrhují zvýšit základní sazby DPH z 21 % na 23 %. To ale zatíží více chudší než bohatší spotřebitele, neboť ti chudší prostřednictvím DPH odvádějí státu větší část ze svých příjmů. Návrh rovněž odporuje doporučením OECD na daňové změny.  

Místo zvýšení příjmů chce vláda ovšem řešit deficit především omezením výdajů. Je otázkou, jak tohoto dosáhnout bez citelného omezení fungování státu. ODS dlouho blouznila o malém státu, který bude do života občanů zasahovat co nejméně, zatímco stát bobtnal, vznikala spoustu nových úřadů plných úředníků.

Vláda před volbami slibovala propustit 13 % úředníků, ale propuštěno jich bylo 850, čímž jejich počet klesl na 75,6 tisíce. Rozpočet ovšem neušetřil, protože desetiprocentní zvýšení tarifních platů zvedlo výdaje na administrativu o 200 milionů korun.

Čtěte také

Přes armádu úředníků je ale státní správa velice neefektivní. Máme sice specializované úřady, ty ovšem nebyly schopny zabránit třeba řadě kartelových dohod v různých oblastech, takže máme například potraviny dražší než v Německu a nejdražší mobilní služby v Evropě.

Finančním úřadům utíká obrovské množství peněz v obchodních vztazích mezi matkami a dcerami velkých bank a nadnárodních korporací zneužíváním vnitrofiremních cen a přehnaným účtováním poradenských služeb a softwaru. Podle ekonomiky Ilony Švihlíkové se tímhle způsobem ročně vyveze z ČR minimálně 300 miliard. Nejnovější zpráva NKÚ rovněž ukazuje, že stát neumí s penězi daňových poplatníků zacházet, což dokazuje na příkladu rozdělování dotací.

Minimum služeb

Pokud bude vláda hledat úspory ve výdajích rozpočtu, ještě zhorší už tak problematické služby státu. Vztah vládních politiků k veřejnému sektoru vyvolává otázku, jak vážně to vláda s rolí státu a zajištěním jeho fungování myslí. Možná je jen v zajetí ideologických pouček, jakou bylo třeba tvrzení Margaret Thatcherové, že společnost neexistuje, existují jen muži, ženy a rodiny.

Čtěte také

Druhou možností je, že poněkud nesourodá pětikoalice jen nemá jasný plán a kličkuje mezi předvolebními sliby a neúprosnou realitou. Těžko říct, co je horší. Nelze ovšem vyloučit ani to, že si třeba vláda připravuje půdu pro částečnou privatizaci určitých oblastí veřejného sektoru, například penzijního systému.

Pokud by se důchodovou reformou podařilo oslabit důvěru lidí v průběžný pilíř a důchod vyplácený státem by se stal marginálním, otevřel by se prostor pro soukromé finanční instituce. Pokusů privatizovat služby, které vykonává stát, tu již několik bylo.

Jan Vávra

Ale možná to vláda opravdu myslí dobře, jen to dopadne jako vždycky. To znamená, že budeme mít stát s množstvím nejrůznějších úřadů, který ale svým občanům poskytuje jen minimum služeb.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio