Jan Vávra: Co vlastně Šmarda odšpuntoval?

Původní kandidát ČSSD na post ministra kultury Michal Šmarda
Původní kandidát ČSSD na post ministra kultury Michal Šmarda

Michal Šmarda vyslyšel sílící volání po takzvaně rozumném vyřešení vládní krize, které bylo slyšet jak ze sociální demokracie, tak z jí blízkých kruhů.

Názor, že by se měl sám vzdát nominace a odblokovat situaci, vyslovil již dříve pardubický hejtman Martin Netolický.

Podobná řešení doporučovali i různí politologové, kteří například navrhovali, aby ČSSD místo Šmardy navrhla jako kandidáta respektovanou osobnost přímo z kulturní sféry, což by straně pomohlo vylepšit pošramocený obraz v kulturní oblasti a navíc by ČSSD dokázala konflikt s prezidentem elegantním způsobem obejít.

Toto řešení podpořil i úctyhodný bard ústavního práva, profesor Zdeněk Jičínský, který přitom ještě nedávno tvrdil, že Zeman nemá co posuzovat, kdo je a není kompetentní. Prezident se podle Jičínského sice cítí posílen přímou volbou, ta ale nezměnila pravomoci hlavy státu.

Nyní se nechal slyšet, že pokud by Michal Šmarda stáhl svoji nominaci, nechápal by to jako prohru ČSSD a výhru Miloše Zemana. Podle Jičínského ztratila celá naše demokracie, a ať si každý rozebere, kdo je za tu ztrátu víc odpovědný. Zde je nutno poznamenat, že Zdeněk Jičínský není bezvýhradný vykladač práva ve prospěch Miloše Zemana, za jakého by mohl být pokládán třeba Aleš Gerloch.

Dodržování pravidel musí mít přednost

Naše demokracie skutečně ztratila. A toto řešení vypadá rozumně a za dané situace – kdy prezident, skrytý někde v komnatách lánského zámku, po svém mluvčím národu de facto vzkazuje, že ho ústava příliš nezajímá – skutečně může vyřešit situaci.

Všichni aktéři, včetně Michala Šmardy, si zachovají tvář a nedojde k situaci, kdy by premiér Babiš rekonstruoval za vydatné pomoci Miloše Zemana svoji vládu, která by pak s pomocí Okamury a komunistů otočila kormidlem směrem na východ, do náruče Ruska a Číny. O korupčním potenciálu takové vlády ani nemluvě.

Problémem ovšem je, že takové zdánlivě racionální a elegantní řešení legitimizuje prezidentovo pohrdání ústavou. Všechno sice dobře dopadne, ale pravidla a principy právního státu dostanou na frak.

A jak ze všech pouček víme, jedna z nejdůležitějších věcí v demokracii je hra podle pravidel. Pokud se nějakým zákulisním způsobem elegantně domluvíme na tom, že na pravidla na chvíli zapomeneme – hraje se přece na výsledek – tak jsme vložili do podstaty demokratického a právního systému doutnající nálož. Každá další reprezentace bude mít také tendenci v případě, až jí budou pravidla znesnadňovat život, podlehnout pokušení zavřít na chvíli oči a obejít je. Nakonec, o co jde? 

Bohužel jde o hodně. Jak správně upozorňuje politoložka Vladimíra Dvořáková, pokud prezident narušuje principy rozdělení moci mezi svým úřadem, vládou a parlamentem, není to přechod k prezidentskému systému. Je to odchod od principů demokratického a právního státu. A to je opravdu mnohem závažnější problém, než kdyby si prezident jen usurpoval více moci na úkor premiéra.

Jan Vávra

Dodržování pravidel tedy musí mít přednost před výsledkem. A to i za cenu toho, že bychom tu měli mít Zemanovu vládu s podporou SPD. Nakonec by to byla legitimní vláda vzešlá z výsledku voleb. Taková situace by pak byla výzvou pro opozici, občanské iniciativy a zejména pro kampaň před příštími volbami. Ale bez dodržování pravidel míříme mezi autokratické státy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu