Jindřich Šídlo: Kdo jiný než Šmarda?

A mohli se vyhnout dalšímu kolu již permanentní politické krize, která pro ně nemůže dopadnout jinak než špatně.

Čtěte také

Ondřej Konrád: O Šmardu a resort kultury přece nejde

Něco na tom je, lídři ČSSD věděli už před prázdninami, jak příběh jmenování Michala Šmardy ministrem kultury asi tak skončí, takže skutečně mohli hledat cesty, jak z toho všeho ven.

Vyžadovalo by to od nich mimo jiné, aby se přestali chovat jako suverénní politická strana - a ani to by jim s jistotou nezaručilo, že se trefí do vkusu vrtošivého prezidenta Zemana, pokud by mu samozřejmě nepředložili jméno některého z jeho přátel.

Sociální demokraté vybrali člověka, o němž byli přesvědčeni, že bude nejlépe plnit a prodávat jejich program. Nejen na ministerstvu kultury, ale v celém kabinetu, protože přes veškerou snahu PR týmu Andreje Babiše stále ještě platí, že vláda o mnoha důležitých věcech rozhoduje ve sboru a že se od jejích členů čeká i poněkud širší rozhled, než od jejich pracovny k limuzíně.

Výběr mezi špatnými kroky

Čtěte také

Týden očima Petra Schwarze: Lekce v chůzi po provaze

Dokonce když sám Babiš v politice začínal, vypadalo to, že chce naplňovat starou definici klasické politické strany, tedy stroje na vyhledávání schopných lidí pro veřejné funkce. Až později se ukázalo, že to byl jen marketingový trik pro billboardy a dnes už v ANO platí, že největší šanci na ministerské křeslo tu má člověk, který nemá s ANO vůbec nic společného.

Zeptejte se třeba poslance Martina Kolovratníka, který se systematicky zabývá dopravou, proč se místo něj objevil po Danu Ťokovi na ministerském postu muž odnikud Vladimír Kremlík.

Sociální demokraté na to po loňském kompromisu s Miroslavem Tomanem na zemědělství šli klasicky: do vlády vytáhli své mladé naděje Janu Maláčovou a Tomáše Petříčka, a když konečně zjistili, kdo je Antonín Staněk, zkusili to při jeho výměně stejně.

Čtěte také

Petr Honzejk: Zeman jede po politické dálnici v protisměru a bourá, co mu přijde do cesty

Michal Šmarda je místopředseda strany, přesvědčený sociální demokrat, úspěšný starosta, vlastně skoro přesná někdejší Zemanova definice politika, který je připraven a zaslouží si udělat další krok vzhůru.

Sociální demokraté se teď tváří, že na Šmardovi trvají, což od nich po delší době vypadá jako sebevědomé gesto. Možná ještě couvnou, možná, že je to bude stát účast v Babišově vládě. V zásadě je to jedno. ČSSD má na výběr mezi špatnými kroky, protože z cesty nastoupené před mnoha lety se nedá jen tak najednou uhnout.

Při známé odvaze a síle premiéra Babiše si prezident najde kdykoliv jiný způsob, jak Hamáčkovy ministry z vlády dostat. Takhle to aspoň bude vypadat, že sociální demokraté vědí, co dělají a že se rozhodují sami. 

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy