Jan Vávra: Chceme skutečně akceschopnou Evropu?
Německý kancléř Olaf Scholz nedávno navštívil Prahu a při této příležitosti pronesl na Karlově univerzitě projev, ve kterém představil německý názor na budoucnost Evropské unie. Projevu si všimla i zahraniční média, která jej například označila za „nejrozsáhlejší pohled na budoucnost Evropy od německého kancléře za dlouhou dobu“. V našem prostředí ovšem projev příliš velkou pozornost nevzbudil.
Část domácích komentátorů sice projev ocenila jako impulz k hlubší diskusi o budoucnosti Evropy, podle jiných ale jeho přednášku nemá smysl číst, protože Scholz prý „zůstal uzavřen ve starostech dnešního dne“.
Čtěte také
Premiér Fiala si přednášku německého kancléře poslechnout nepřišel a nikdo z politiků na ni nereagoval. Český nezájem o Scholzův projev je o to nepochopitelnější, že jeho leitmotivem byla nevyhnutelnost větší akceschopnosti EU, zejména tváří v tvář Putinovu vojenskému tažení.
Vždyť i my se dnes – třeba pokud jde o dodávky plynu – dovoláváme evropské solidarity a rovněž podporujeme spolupráci evropských států na poli obrany. Scholz jasně pojmenoval nutnost změny původního evropského projektu, jehož cílem bylo, aby spolu sousední státy již nikdy neválčily, k současné potřebě zajistit státům Evropské unie bezpečnost, nezávislost a stabilitu – i ve vztahu k vnějším výzvám.
Jaká podoba EU je v našem zájmu?
Čtěte také
Právě proto navrhl Olaf Scholz zrušit právo všech členů na veto v klíčových hlasováních a rozšířit většinové hlasování. „Musíme si totiž uvědomit, že trvání na jednomyslném rozhodování může fungovat pouze v době, která nevyžaduje rychlé rozhodování. To však nejpozději od ruského útoku na Ukrajinu neplatí,“ řekl doslova.
Premiér Fiala po obědě s kancléřem omezení práva veta zdvořile, ale jasně odmítl. Kancléř Scholz pak zase odmítl české návrhy na zastropování cen energií a na zákaz vydávání víz ruským turistům. Příležitost podílet se na debatě o budoucnosti Evropy tak spadla pod stůl. Česká politická reprezentace stále setrvává u zaběhlé praxe svádět všechny domácí problémy na Brusel a zároveň ve chvílích krize požadovat unijní pomoc.
Naši politici sice doma neustále projevují nespokojenost s fungováním EU, na evropské úrovni se ale tváří, že EU už teď funguje dobře. To se ukázalo při příležitosti ukončení Konference o budoucnosti Evropy 9. května tohoto roku ve Štrasburku, kde se ČR připojila k odpůrcům reforem.
Čtěte také
Na jednu stranu požadujeme solidaritu a rozhodný postoj Evropské unie vůči Rusku, na druhou stranu se stále zaklínáme suverenitou národních států a odmítáme připustit, že větší akceschopnost a posílení Unie jako celku se neobejde bez přijetí myšlenky sdílené suverenity.
Překonat tento mentální blok nebude jednoduché. Politické elity stále setrvávají u představy, kterou mimo jiné formuloval dnešní premiér ještě jako profesor politologie ve své knize Evropský mezičas z roku 2007. Petr Fiala v knize tvrdí, že demokracie může fungovat pouze na úrovni národního státu – nebo na úrovních nižších.
Bohužel nevysvětlil, proč je podmínkou fungování demokracie etnický národ, a nikoli třeba národ politický, jako je tomu v USA. Pokud se máme racionálně bavit o tom, jaká podoba EU je nyní v našem zájmu, nemůžeme zůstat myšlenkově uvězněni v 18. a 19. století, kdy představa národa, které se pořád křečovitě držíme, vznikla. Svět se mezitím hodně změnil a s ním i limity národní suverenity. Realisticky uvažující společenství by si to mělo umět přiznat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
