Petr Fischer: Nejistota německého lídra
„Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel,“ zpívá ve své slavné písni Modrá kapela Žlutý pes. Podmětem textu je sovětský lídr Michail Sergejevič Gorbačov, politik, který změnil tvář konce 20. století tak, že tomu dodnes nechceme uvěřit. Návštěva současného německého kancléře Olafa Scholze v Praze by se dala komentovat velmi podobnými slovy. S tím rozdílem, že na Scholze si za třicet let už asi opravdu nevzpomeneme.
Olaf Scholz přijel do Prahy přednést řeč o budoucnosti Evropy. Mluvil na půdě staroslavné, 674 let staré Karlovy univerzity. Jeho přednáška, unesou-li jeho slova tak vznešené pojmenování, bohužel přehlížela horizonty času a soustředila se čistě na současnost.
Čtěte také
Ne že by někdo čekal nějaké dlouhé a podstatné vize, ale přece jen jistá naděje tu byla. Německý kancléř však zůstal uzavřen ve starostech dnešního dne. Nerozmachoval se k širším úvahám, v podstatě řešil provozní problémy: které části ukrajinského vojska si ta která členská země Evropské unie vezme na starosti; o které země a proč se může EU nyní rozšířit; proč do Unie patří Ukrajina (ale to přece už půl roku víme a sám Scholz to opakoval mnohokrát); ve které oblasti se bude v Unii hlasovat většinově a ve které bude dál platit princip veta. Posledně jmenovaná výzva ke změně hlasování ve vedení Evropské unie je také jediné téma, které se po Scholzově odjezdu bude po Evropě probírat.
Evropa chce Německo vstřícné a silné
Nikdo se kvůli tomu věšet nebude, ale názor, že v Unii je třeba v mnoha oblastech – od zahraniční strategie po daňovou politiku – hlasovat společně, tedy kvalifikovanou většinou hlasů, je stále silnější.
Čtěte také
Není to pokus ovládnout menší země, nýbrž nutnost vytvořit z Unie funkční pružnou politickou strukturu, která bude schopna konkurovat nejen agresivnímu Rusku, ale i Číně a zbytku světa. Jenže kancléř Scholz to ve svém projevu nedokázal dostatečně přesvědčivě vyargumentovat, takže po jeho návratu do Berlína zase v české společnosti zůstane ten pelyňkový pocit, že Česko chce někdo, ti velcí v Unii, uzurpovat a ovládnout.
Češi nyní chtějí po Němcích slyšet jiné věty, hlavně tuto: „Nenecháme vás v energetické krizi na holičkách!“, „Kdo, když ne vy? Kdy, když ne teď?“, abychom mírně posunuli hlavní Scholzovu pražskou větu. Tuhle zásadní energetickou větu ale už kancléř Scholz vyslovil během květnové návštěvy premiéra Petra Fialy v Berlíně, kdyby ji dostatečně silně zopakoval, nebylo by to jistě na škodu.
Čtěte také
Takto vyzněla návštěva německého kancléře dost do prázdna, skoro by se dalo říct, že když Scholz přednášel na stejném místě před sedmi lety, tehdy ještě jako primátor Hamburku, bylo to mnohem zajímavější a přínosnější.
Olaf Scholz není řečník, nemá ani velké charisma, jak se všichni v Karolinu mohli přesvědčit. Je nerozhodný. Německému kancléři zkrátka chybí vše k tomu, aby byl evropským lídrem.
Jenže jím i přesto je, a to jenom proto, že Německo je nejlidnatější zemí Evropy a také zemí s největším ekonomickým výkonem. Scholze jistě nelze lidsky či typově předělat, ostatně ani český premiér Petr Fiala nepatří mezi strhující lídry, ale lze mu alespoň navždy vložit do hlavy poučení, že ve střední Evropě se čeká na Německo vstřícné a silné zároveň. Viditelná Scholzova až stydlivá nejistota je tím posledním, co srdce Evropy dnes potřebuje. Přejme si tedy za všechny, že až příště Olaf Scholz dorazí do Prahy, budou se po jeho odjezdu zpívat úplně jiné a mnohem tklivější songy.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
