Jan Vávra: Babiš jako vítěz nad koronavirem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Andrej Babiš

Člověk si dovede představit, že se opozičních politiků zmocňují záchvaty beznaděje.

Jak je možné, že hnutí ANO přes všechna vládní selhání okolo koronavirové krize – od úvodního totálního podcenění epidemie a nepřipravenosti přes zmatečné vyhlašování nejrůznějších zákazů, předražené nákupy, servilitu vůči Číně, od které draze kupujeme, co jsme jim předtím poslali – posiluje své preference? Většina politologů tvrdila, že 30 % je pro Andreje Babiše neprorazitelný strop, a on najednou atakuje hranici 35 %!

Je tak úspěšný proto, že se mu podařilo lidi dostatečně vystrašit? Nebo má tak rafinovaný marketink a na své straně většinu hlavních médií? Je to slabostí opozice? Na všem bude trochu pravdy, ale nejpodstatnější asi je, že se mu na počátku krize podařilo vybudit všeobecné národní vzepětí.

Již mnohokrát bylo řečeno, že ve chvílích ohrožení se národ potřebuje za někým sešikovat, a tím je většinou momentální vůdce, i když ani tohle na sto procent neplatí. Strach z přenosu nákazy navíc rehabilitoval význam hranic a národního státu – a to posílilo i premiéra, zvlášť když hlava státu vyklidila pole. Babišovi se podařilo rozšířit teorii o selhání EU, zároveň s tím se ale ukázalo, že nemalá část populace vítá ochranu před globalizací.

Média zahrnovala veřejnost dojemnými příběhy o národní jednotě a solidaritě, tím ale – ať už vědomě, nebo nevědomě – Babišovi pomáhala. Opět – tak jako často během různých krizí – jsme uvěřili tomu, že jsme výjimeční a celý svět se na nás dívá. Jak nevěřit někomu, kdo tohle pořád opakuje? Pro mnoho občanů Andrej Babiš tak vlastně obnovil důvěru v náš vlastní stát. I když řada lidí šila roušky jaksi Babišovi navzdory, příběhu o národním vzepětí věřili skoro všichni.

Češi se bojí sucha

Zde je samozřejmě na místě otázka, proč zrovna příslušník jiného národa, který v Česku dlouhá léta nežil a tvrdí, že ani nevěděl, co se tu dělo, člen normalizační KSČ a spolupracovník StB tak posílí národní sebevědomí.

Pokud vyloučíme psychopatické rysy českého národa, musíme konstatovat, že to není poprvé, kdy se národními spasiteli stali lidé odjinud, ať už přišli z klasického, nebo z vnitřního exilu.

Jak dlouho se ale podaří Babišovi surfovat na vlně národního vzepětí? Už teď se ukazuje, že přes zdání národní solidarity a jednoty je společnost nadále rozdělená. Nakonec, vidíme to na ulicích, kde někteří lidé roušky ostentativně nenosí nebo si je nechávají padat, zatímco jiní udávají každého, kdo jde na ulici nebo v parku sám a roušku si sundá. Ta nejobtížnější doba vládnutí Andreje Babiše teprve čeká.

Nevypadá to ovšem, že by ho ohrožovala politická opozice. Její varování, že využívá politiku jen ke svému zbohatnutí, moc nefunguje. Stejně tak nelze čekat, že mu ublíží podivné nákupy roušek na ministerstvu zdravotnictví. Největší nebezpečí pro Andreje Babiše spočívá v poklesu ekonomiky a jeho následcích, kterými bude výrazné snížení životní úrovně. A pak je tu ještě jedno nové nebezpečí, kterého se Češi bojí víc než koronaviru. Tím je překvapivě sucho.

Jan Vávra

Takže Andreje Babiše ohrožuje nejvíc něco, za co vlastně ani tak moc nemůže. Ale podobně neměl žádnou zásluhu ani na dlouhé prosperitě naší ekonomiky, díky které se mu preference tak dlouho držely na těch 30 %.

Autor je komentátor Českého rozhlasu