Jan Palach: Osamělost oběti

Jan Palach
Jan Palach
0:00
/
0:00

Atmosféra ledna 1969 je pro dnešního nepamětníka poměrně těžko představitelná. Něco napoví dobové fotografie a především to, co se linulo z rozhlasových přijímačů bezprostředně po tom osudném odpoledni 16. ledna.

Skupina Jana Palacha, kterou zmiňoval ve svém posledním dopise, neexistovala, soudí historik

Jan Palach

16. leden roku 1969 je dnem, kdy se zapálil Jan Palach. Umírá po třech dnech a celá společnost je otřesena. Bylo to jen několik měsíců po okupačním vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 a komunistický režim postupoval ve své tzv. normalizaci.

Proč je třeba mluvit o Palachově osamělosti? Asi proto, že jeho čin byl zcela výjimečný, a přestože měl následovníky Jana Zajíce a Evžena Plocka (prezident Svoboda mluví ve svém projevu po Palachově úmrtí o dalším takovém činu mladého muže z Plzně), jeho odhodlanost změnit poměry radikálním a pro mnohé extrémním činem prostě vyčnívala nad rozměry doby i národa.

Palachova oběť českou veřejnost šokovala a v tom okamžiku doslova ochromila, snad s výjimkou vysokoškoláků, na druhou stranu nebyla schopna změnit kormidlo, které už bylo dávno nastavené. Nutno říct, že politickými elitami, které si ovšem toto označení v lednu 1969 dávno nezasluhují.

Kapitulace před faktem sovětské okupace se vším, co to obnášelo, nastala už v okamžiku podepsání moskevského protokolu koncem srpna. A projevy českých politiků po Palachově činu se nesou přesně v tomto duchu – chápavě, leč kapitulantsky.

Ludvík Svoboda, Oldřich Černík a Alexandr Dubček v listopadu 1968

Zadumané mlčení Dubčeka, Černíka i Smrkovského nahradil pouze Čestmír Císař – předseda nově ustavené České národní rady – v prapodivném projevu. O ryzosti Jana Palacha mluví velmi hezky, na druhou stranu jeho projev v podstatě vyzněl ve smyslu my se tady snažíme napravit chyby a budovat ten lepší socialismus, a teď do toho taková událost…

V pořadu Archiv Plus tentokrát uslyšíte také studenty – Palachovy spolužáky z filozofické fakulty, krátký a působivý projev básníka Viléma Závady, a také úryvek z pořadu Živá slova, ve kterém vystoupil Vilibald Bezdíček, tehdejší ministr školství.

Bezdíček byl jediný z českých politiků té doby, který se tryzny za Jana Palacha účastnil a pronesl při ní projev, čímž si podepsal politický ortel. Byl odstraněn z české vlády krátce po prvním výročí okupace a nepřekvapuje, že tohoto významného vědce a rektora Vysokého učení technického v Brně najdeme později mezi signatáři Charty 77.

Spustit audio
autor: Jan Sedmidubský

Související