Jan Palach: Osamělost oběti
Atmosféra ledna 1969 je pro dnešního nepamětníka poměrně těžko představitelná. Něco napoví dobové fotografie a především to, co se linulo z rozhlasových přijímačů bezprostředně po tom osudném odpoledni 16. ledna.
Skupina Jana Palacha, kterou zmiňoval ve svém posledním dopise, neexistovala, soudí historik
![Jan Palach Jan Palach](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/images/de7527b55a410131ae61011ac447e2b5.jpg)
16. leden roku 1969 je dnem, kdy se zapálil Jan Palach. Umírá po třech dnech a celá společnost je otřesena. Bylo to jen několik měsíců po okupačním vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 a komunistický režim postupoval ve své tzv. normalizaci.
Proč je třeba mluvit o Palachově osamělosti? Asi proto, že jeho čin byl zcela výjimečný, a přestože měl následovníky Jana Zajíce a Evžena Plocka (prezident Svoboda mluví ve svém projevu po Palachově úmrtí o dalším takovém činu mladého muže z Plzně), jeho odhodlanost změnit poměry radikálním a pro mnohé extrémním činem prostě vyčnívala nad rozměry doby i národa.
Palachova oběť českou veřejnost šokovala a v tom okamžiku doslova ochromila, snad s výjimkou vysokoškoláků, na druhou stranu nebyla schopna změnit kormidlo, které už bylo dávno nastavené. Nutno říct, že politickými elitami, které si ovšem toto označení v lednu 1969 dávno nezasluhují.
Kapitulace před faktem sovětské okupace se vším, co to obnášelo, nastala už v okamžiku podepsání moskevského protokolu koncem srpna. A projevy českých politiků po Palachově činu se nesou přesně v tomto duchu – chápavě, leč kapitulantsky.
Zadumané mlčení Dubčeka, Černíka i Smrkovského nahradil pouze Čestmír Císař – předseda nově ustavené České národní rady – v prapodivném projevu. O ryzosti Jana Palacha mluví velmi hezky, na druhou stranu jeho projev v podstatě vyzněl ve smyslu my se tady snažíme napravit chyby a budovat ten lepší socialismus, a teď do toho taková událost…
V pořadu Archiv Plus tentokrát uslyšíte také studenty – Palachovy spolužáky z filozofické fakulty, krátký a působivý projev básníka Viléma Závady, a také úryvek z pořadu Živá slova, ve kterém vystoupil Vilibald Bezdíček, tehdejší ministr školství.
Bezdíček byl jediný z českých politiků té doby, který se tryzny za Jana Palacha účastnil a pronesl při ní projev, čímž si podepsal politický ortel. Byl odstraněn z české vlády krátce po prvním výročí okupace a nepřekvapuje, že tohoto významného vědce a rektora Vysokého učení technického v Brně najdeme později mezi signatáři Charty 77.
Související
-
Upálení Jana Palacha bylo vždy kontroverzní. To, oč mu šlo, už ale v lidech neprobudil, říká Kovanda
Bývalý diplomat, který ale byl v 60. letech významným předsedou studentského hnutí a Československého svazu mládeže (ČSM) Karel Kovanda, byl tehdy „u toho“.
-
Leden 1969. Atmosféra dní, kdy se rozhodoval Jan Palach
Smrt Jana Palacha byla už mnohokrát popsána a stala se i námětem pro knihy, filmy nebo divadelní hry. Co ale víme o atmosféře dnů, které Palachově smrti předcházely?
-
Hořící pochodeň aneb Sebeupálení Jana Palacha
Probudit národ z letargie a vyburcovat k odporu proti normalizaci. Takové bylo poselství studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na Václavském náměstí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka