Jan Macháček: Jak migrace všude polarizuje společnost
Politická polarizace uvnitř demokratických společností se rok od roku, ale i den ode dne, všude na světě vyhrocuje a zhoršuje.
Vše postupně akcelerovalo s rozvojem a dostupností internetu, ale opravdový polarizační drive se spustil s rozvojem sociálních sítí s jejich algoritmy, které způsobují, naprogramují a zaslepí politické smýšlení dokonce i u lidí, kteří ještě donedávna byli schopni uvažovat samostatně a kriticky. Poptávka po „plus-minusových“ či „nula-jedničkových“ výkladech společenských trendů a událostí akceleruje.
Robert Schuster: AfD sklízí na východě Německa, co zaseli jiní
V uplynulých dnech se pozornost nejenom německé, ale i celoevropské veřejnosti soustředila na město Chemnitz ve východoněmeckém Sasku.
Diskuse o migraci jsou typickým příkladem, všichni jsme asi zažili na sociálních sítích něco podobného. Jdou si leckde po krku i kamarádi. Kteří pak už nejsou kamarádi.
Typicky v souvislosti s tím co, se dělo v Saské Kamenici. Jeden názor říká: to už je definitivní konec Merkelové. Druhý názor říká: to říkáš pořád, konec Merkelové už si věštil mockrát. Jak to, že tam teda pořád ještě je?
Podle jednoho názoru demonstrovali v Saské Kamenici neonacisti, podle druhého slušní lidé, které znepokojila vražda.
Vítězství vlastní pravdy
Podle jedněch nemá veřejnost vědět národnost vraha a jeho legální statut, podle druhých to má vědět okamžitě. Podle jedněch Merkelová pozvala v roce 2015 migranty a porušila dublinskou smlouvu, podle druhých se řídila německou ústavou. Podle jedněch se Merkelová zachovala slušně a humanisticky, podle druhých politicky rozvrtala – když to řekneme slušně – celou Evropu.
Petr Holub: Strach přichází z Krušných hor
Nemůže ani překvapit, že události v Chemnitz, dvousettisícovém městě na druhé straně Krušných hor, vzbudily takový ohlas v Česku i dalších zemích Visegrádské čtyřky.
Podle jedněch bylo na koncertu proti extremismu 65 tisíc lidí zcela spontánně, podle druhých tam přijeli z celého Německa, organizovala to vláda a nebylo jich 65 tisíc, ale tak sotva třetina. V německých městech jsou ghetta a no go zóny. Ne, já jsem tam byl a nic takového tam není. Nakonec si vzájemně všichni sprostě vynadají.
Nebo si přečtěme, co napsal ve Financial Times komentátor Gideon Rachman, který do Chemnitz zajel. Potkal lidi, kteří mu říkali, že demonstrovali proti komunismu před tím, než se zhroutila v roce 1989 železná opona. Stejně jako dnes – když demonstrují proti vraždě spáchané uprchlíkem – jim tehdy vláda říkala, že jsou jenom póvl, společenská sedlina a pravicový lidský odpad. Tehdy chtěli svobodu, dnes se bojí, že vláda dělá málo pro jejich bezpečnost.
Demonstranti z druhé strany barikády a spolková vláda mají úplně jinou historickou paralelu. Demonstrace proti migraci jim připomínají nástup fašismu v 30. letech. Je třeba to zastavit. Tolik Rachmanův postřeh.
V Chemnitzu se střetli stoupenci a odpůrci krajní pravice
Ve východoněmecké Saské Kamenici, i v českém prostředí někdy udávané jako Chemnitz, se v pondělí večer střetli neonacisté se svými levicovými odpůrci. Nejméně šest lidí bylo zraněno. Násilí přišlo v reakci na sobotní smrt pětatřicetiletého Němce s kubánskými kořeny Daniela H., který byl ubodán nožem. Policie v pondělí obvinila dva mladíky původem ze Sýrie a Iráku.
Tak a teď ať nám někdo vysvětlí, jak se tyto zcela protichůdné narativy a výklady událostí mohou někdy spojit v nějaký konsensus, v hledání nějakého společného řešení.
Toto člověka děsí nejvíc: ten nástup silovosti v argumentaci a nekompromisnosti. Protiimigrační tábor bude posilovat, to je jasné, jen nevíme, o kolik a jak rychle. Má-li být v základech demokracie a hledání domluvy, jak se ale mohou tyhle dvě skupiny lidí někdy domluvit?
Zdá se to čím dál víc nemožné. Celá problematika se začíná posouvat tam, kde v demokracii žádná domluva možná není. Je to jako trest smrti nebo potraty. Buď vyhrají ti, co jsou pro nebo ti, co jsou proti. Trest smrti ale nemůže být kompromisní nebo nějak napůl, ani potrat.
Vykopává se stále hlubší příkop, který nepovede mezi národy Evropy, ale uvnitř národů Evropy.
Při troše námahy ten migrační kompromis ale najít lze: pomáhat hlavně v Africe, aby lidi mohli zůstat doma. Co proti tomu může někdo mít? Pokud migrace, tak jedině legální a kontrolovaná. Na druhé straně: nevysmívat se obavám lidí o vlastní bezpečnost, i kdyby byla přehnaná. Chce ale tohle někdo vůbec slyšet?
Spíše to vypadá, že místo konsensu a kompromisu všichni touží po vítězství svojí pravdy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
