Jan Macháček: Inflace, nebo deflace? A kdy?

Lze z toho vyvodit, že se do českých luhů a hájů vrací vyšší inflace?

Čtěte také

Petr Holub: Vrtulníkové peníze, konečně

Nejprve musíme zdůraznit, že není žádný důvod si myslet, že v České republice se bude odehrávat něco jiného než jinde. Cloumají s námi globální poryvy větru jako s jakoukoli jinou evropskou zemí.

To, co se děje na trhu například s paprikou, není způsobeno žádným globálním trendem, jde o krátkodobý výkyv trhu způsobený například tím, že ve Španělsku či v Itálii neměl kdo sklízet úrodu. Projevily se i restrikce a výpadky v dopravě. Jde ale jen o malou část spotřebitelského koše. Celkovou inflaci za letošní březen a duben bude ale velice obtížné měřit, protože jak měřit ceny, když ceny neexistovaly, protože bylo zavřeno?

Každopádně krizový trend bude celkově opačný a to pokles cen. Už se to projevuje v oblasti cen ropy, pohonných hmot a energií. Spekulativní ceny ropy se dokonce na chvíli dostaly i do minusu.

Stagnace a ochrana domácích výrobců

Centrální banky světa už dodávají a budou dodávat trhům likviditu, rozdávat peníze, možná i přímo tzv. monetizovat státní dluh, resp. nakupovat přímo státní dluhopisy přes prostředníky. Státy se budou horentně zadlužovat apod. Zaplavení trhu penězi povede lecjaké věštce k prognózám inflace.

Čtěte také

Jan Macháček: Kouzla, čáry a realita EU

To se věštilo i po roce 2008, kdy centrální banky a vlády taktéž zaplavily trh penězi. Jenže po roce 2008 inflace nepřišla, rostly pouze ceny některých aktiv, hlavně akcií a nemovitostí. Globální konkurence růst cen nepřipustila.

V současné krizi jsou pro řekněme příští dva roky trendy jasně deflační. V USA třeba přišlo o práci 30 milionů lidí. I kdyby vládní balíčky byly pětkrát mohutnější, všichni tito lidé drasticky omezí spotřebu. Ostatní omezí spotřebu rovněž. Důvodem budou obavy z toho, že mohou přijít o práci také. Vezměme si, že v takovém New Yorku či Londýně se očekává třeba krach poloviny restaurací.

V Evropě roste nezaměstnanost méně dramaticky, ale když někdo pracuje na tzv. kurzarbeit, dostává 60 nebo 80 procent mzdy, do útrat se také nepožene. Leckdo odloží koupi auta, televize, telefonu. Lidé si budou raději vařit doma a hlídat si náklady.

Čtěte také

Petr Holub: Proroctví věštírny z Washingtonu

V očekávání snížené poptávky budou firmy dále propouštět a odkládat investice. Když to dobře dopadne, vládní peníze nezastaví deflaci, ale neumožní smrtící deflační spirálu, kdy se hroutí příjmy, ale úvěry se musí splácet jako dřív.

Za dva roky může být leccos jinak. Vyšší inflace se spolu se stagnací může opět vynořit. Stane se to v případě, že svět prudce omezí globalizaci a vydá se cestou protekcionismu. To se po tzv. velké recesi po roce 2008 nestalo, globalizace pokračovala dalších dvanáct let v plné síle.

Jak to bude tentokrát? Varovné je, kolik už se vynořuje nových termínů. Místo globalizace se mluví o deglobalizaci nebo lokalizaci. Místo offshoringu (tedy vývozu výroby tam, kde je to levné) onshoring nebo reshoring. Místo globální soutěže obavy z fragmentizace a balkanizace mezinárodní ekonomiky. K tomu si přičtěme technologickou studenou válku mezi USA a Čínou.

Logo|foto:Český rozhlas

Pokud by se z Číny a Indie do Evropy a Ameriky stáhla výroba léků a zdravotnického materiálu, tak se svět nezhroutí. Horší je, že se mluví třeba i o potravinové soběstačnosti. Klíč je v politice, ale voliči leckde na světě budou žádat ochranu domácích výrobců. Pokud to politici vyslyší, čeká nás časem slabší růst či stagnace a k tomu i ona vyšší inflace.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)