Jan Lipold: Zvládneme to! Ale co vlastně?
Z Kramářovy vily, reprezentačního sídla českých premiérů nad Prahou, už čtvrt roku velký nápis volá: Zvládneme to!
Tím „to“ je myšlena nejen nemoc covid-19, ale předpokládám, že také její léčba v širším smyslu slova. A „vedlejší účinky léčby“ na nás samotné, na naše uvažování a chování, na fungování ekonomiky a celé společnosti.
Čtěte také
Zdánlivě je věc jasná a nejspíš je jasná i autorům onoho hesla. Stačí napsat „Zvládneme to!“ a není potřeba vysvětlovat, co přesně zájmeno „to“ znamená.
Jenže to je omyl. Klíčová otázka „co přesně máme zvládnout?“ má mnoho různých, a někdy dokonce protichůdných odpovědí. Stoprocentně jednoznačný není ani cíl, a už vůbec ne způsob, jak se ke kýženému zvládnutí dobrat. Každý si pod tím může představovat něco jiného.
Někdo kompletní návrat k předchozímu stavu, takzvaně k normálu. Jiný zase příležitost stinné stránky předchozího stavu docenit, pojmenovat a důsledně odmítnout.
Žádná objektivní stupnice zvládání neexistuje. Pomyslný koeficient zvládání se každou chvíli komplikuje, vždycky je to zvládání za nějakou cenu. A hlavně, zvládání nekončí, nedá se říct: je dokonáno, zvládnuto a vyhráno, odpískán konec, vítězové mají po práci a odcházejí na pivo.
Všechno rychle dohnat?
Čtěte také
Měřeno úrovní spotřeby, zatím se zdá, že se nic dramatického neděje. Vypadá to, že starosti bohatého světa nám zůstaly: například dál roste poptávka po zahradních bazénech – to jaksi automaticky předpokládá, že v bazénové velmoci Česku nemalá část obyvatelstva disponuje domem s dostatečně velkou zahradou.
Také řešíme, kolik procent potravin v obchodech má, nebo nemá českou vlaječku – a ne to, jestli je, nebo není nějaký proviant k mání. Pokud možno kvalitní.
Někteří vášnivě horují za ústavní právo platit v hotovosti, jiní tvrdí, že je to nesmysl. Praktická stránka věci, tedy jestli máme na kartě nebo v kapse peníze, kterými bychom zaplatili, je pro tuto vysokou diskusi zjevně podružná. Nežijeme si v průměru špatně. Vypadá to, že v tomhle ohledu to zvládání většina z nás – zatím – zvládá se ctí.
Čtěte také
A pak jsou tací, kdo si pod zvládáním představují trochu něco jiného. Jako ukázku si vypůjčím to, co v rozhovoru pro iDnes říkala herečka Jana Holcová:
„Tím, že postihla celý svět, vnímám krizi jako obrovskou příležitost, aby se změnil systém, v němž žijeme, protože je špatný a nemocný. Je založený jen na větším a větším výkonu, ekonomickém růstu, hlavně aby se pořád něco vyrábělo, bez ohledu na to, jak likvidujeme přírodu. Nejhorší, co by se podle mě mohlo stát, je to, že až to skončí, budeme chtít všechno rychle dohnat. To bychom totiž nepochopili smysl toho všeho.“
Někdo může i taková slova brát jen jako „starosti bohatých“. Může si myslet, že takové námitky jsou luxus materiálně zajištěných lidí. Anebo mu to může být srdečně jedno. Není nařízeno, co si má kdo myslet.
Tím ovšem otázka, co to tedy znamená „zvládneme to“, nezmizí. Ani neuslyšíme odpověď. Ta otázka nemá tak populární slovo politiky a marketingu – totiž „řešení“. Všimli jste si? Reklama už nás nejenom vyzývá, abychom na dovolenou někam jeli, ale abychom dovolenou „vyřešili“. Vyřešená dovolená možná slibuje nějaký vyšší stupeň relaxace, nevím.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
