Jan Vávra: Musí nás vláda hlídat?
Pokud se na věc díváme čistě z epidemiologického hlediska, zvládly státy střední Evropy koronavirovou krizi dobře.
Jaké bude další kolo, tedy boj s ekonomickou recesí, teprve uvidíme. Ovšem už teď se objevují značné rozdíly v tom, jak se vlády jednotlivých zemí staví k uvolňování nejrůznějších omezení, která měla zabránit šíření viru.
Čtěte také
Asi nejnázorněji je to vidět na přístupu ke svobodám, které jsou spojovány s koncem studené války – tedy k možnosti volně se pohybovat přes hranice. A rozhodně není překvapením, že dělicí čára vede mezi starými členy EU a postkomunistickými zeměmi.
Rakousko zvládlo epidemii skvěle, Německo na tom bylo s počty nakažených o něco hůře, ale pravdou také je, že nezavřelo hranice do Belgie a Holandska. Naše zátarasy na hranicích Němci nechápali. „Uzavírání hranic je hořká zkušenost,“ řekl například saský premiér Michael Kretschmer.
V současné době otevírají oba státy své hranice a mají zájem zejména na volném pohybu se sousedními státy. To potvrdila rakouská ministryně turistiky Elisabeth Köstingerová, která výslovně zmínila Česko a Slovensko.
Neochotné otevírání
Ovšem česká vláda plánuje otevření hranic s Rakouskem až v polovině června a Slovensko prodloužilo kontroly na hranicích s Českem, Maďarskem, Polskem a Rakouskem do 26. června.
Čtěte také
Češi nyní sice mohou z určitých důvodů cestovat do Rakouska, ale při cestě zpět musí předložit test na koronavirus. Jinak půjdou do čtrnáctidenní karantény. To poněkud připomíná praktiky totalitního Československa, kdy režim také tvrdil, že můžeme volně cestovat – jen k tomu potřebujeme výjezdní doložku a k té zase devizový příslib.
Sám Roman Prymula, který ještě nedávno chtěl zavřít hranice na dva roky, přiznal, že není sebemenší důvod, proč by se hranice s Rakouskem nemohly otevřít okamžitě. Pro obyvatele Jihočeského kraje nebo Vysočiny je z hlediska možné nákazy opravdu mnohem rizikovější jet do Prahy nebo do Domažlic než do Rakouska. Proč se tedy naši politici otevření hranic tak brání?
Sociální inženýři
Odborník na evropské právo Andrej Ruščák tvrdí, že vláda to dělá v podstatě proto, aby si ulehčila práci. „Ovšem logika, že nás nemůže pustit ven, protože by nás nedokázala uhlídat uvnitř, je nedůstojná,“ říká. Naši politici podle něho o dnešním „evropském životě“ nic neví. Pohyb přes hranice je pro ně dovolená nebo služební cesta. Nechápou, že tu vyrostla generace lidí, pro kterou jsou hranice mezi státy asi stejně významné jako hranice mezi kraji.
Neochota otevřít hranice ukazuje, jak se vlády postkomunistických zemí zdráhají vrátit svým občanům svobody, o které je kvůli epidemii připravily. Postkomunističtí vládci stále hledí na vlastní občany ne jako na dospělé lidi, ale jako na někoho, koho je třeba hlídat jako malé děti. I pro politiky, kteří brali rozum již po pádu komunismu – jako třeba Jan Hamáček –, je těžké zbavit se inženýrského přístupu k řízení společnosti. A Andrej Babiš by nás měl nejraději na pozici svých zaměstnanců. Ti se řídí úplně nejlépe.
Následující období tedy ukáže, jak bude české populaci vadit ztráta těch svobod, které oželela ve strachu z koronaviru. Vzhledem k tomu, že Češi jsou tradičně celkem spořádaní a postupují – jak říká klasik – mírně a v mezích zákona, nebude to pravděpodobně snadná cesta. Ale třeba si generace, která nemá hranice v oblibě, nenechá tento protektorský přístup politiků líbit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Luboš Palata: Zázrak otevřených hranic EU je třeba brzy obnovit
Jsem z generace, která zažila státní hranice téměř neprodyšně uzavřené a jako člověk bývalým režimem nevyvolený jsem se na Západ podíval poprvé až v roce 1989.
-
Filip Nerad: Koronavirová krize EU nepohřbí, může ji ale trvale změnit
Lenka Kabrhelová mluví s analytikem ČRo Filipem Neradem.
-
Zavřené hranice vzbuzují radost zastánců absolutního státního dohledu, píše Der Standard
Mnohé hranice uvnitř Schengenského prostoru zůstávají zavřené a fanatičtí zastánci dohledu z toho mají radost. Dočtete se v rakouském deníku v úvaze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.