Zvolení Zuzany Čaputové slovenskou prezidentkou je nepochybně skvělá zpráva. Především proto, že elegantní dáma v nejvyšší ústavní funkci malé středoevropské zemi skutečně sluší.
A ukazuje celému světu v dobrém světle nás všechny ve Střední Evropě. Jestli ale přinese kýžené liberální jaro do celého regionu, o tom bych si dovolil pochybovat.
Fašismus - varování. Přesně tak se jmenuje nová kniha bývalé ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightové, která se objeví i na pultech českých knihkupectví. Z názvu lze odvodit, že tématem je ohrožení svobody a demokracie v současném světě.
Ve srovnání se západem nám totiž chybí celá generace mladých a nadějných politiků na národní úrovni. Takových, kteří by zvedli skutečně moderní témata digitální ekonomiky, budoucnosti práce, dopadů umělé inteligence a vůbec převratných technologií na život každého z nás.
Pár se jich najde v europarlamentu, kde mají přece jen trochu víc prst na tepu doby, možná se tak trochu dočkáme v nadcházející kampani před evropskými volbami, pak zase ale odjedou do Bruselu.
Nejde přitom o žádné science-fiction. Debata o robotech se veřejně vede třeba v sousedním Německu, stejně jako je to jedno z hlavních témat francouzského prezidenta Macrona. O progresivní Skandinávii ani nemluvě.
Příští šéfkou Evropské komise by mohla být liberálka Margrethe Vestagerová známá právě bojem proti zneužívání moci internetovými giganty. Stejně tak naše eurokomisařka Věra Jourová má v této oblasti řadu zářezů, hlavně v ochraně osobních údajů a soukromí.
Rakousko bude mít kancléře, jemuž je pouhých jednatřicet let. Znamená to, že v Rakousku i ve Francii se chopila kormidla nová generace. Evropští komentátoři se přou o to, co lze od nového trendu očekávat. Bulharský server Webcafé si všímá, že nový rakouský kancléř Sebastian Kurz i francouzský prezident Emmanuel Macron se stali prvními státníky z takzvané generace Y. Tak se nazývá věková skupina lidí narozených zhruba od konce 70. let do poloviny let devadesátých.
I v USA se na tomto kolbišti přetahují potenciální demokratičtí vyzyvatelé Donalda Trumpa v prezidentských volbách příští rok. Senátorka Elizabeth Warrenová navrhuje rozdělit Google a Facebook, texasan Beto O’Rourke má zase minulost počítačového hackera. A je mu to přičítáno k dobru.
U nás mezitím vidíme digitalizaci stále hlavně jako datové schránky a elektronické podání na úřady. Technologické firmy nám maluje v těch nejhorších barvách skupinka rádobykonzervativních pravicových lobbistů, seriózní diskuse se nevede, převládá hysterie a strašení. Nominálně digitální Piráti si na skutečná aktuální digitální témata vzpomenou, jen když se jim to politicky zrovna hodí. Povětšinou minutu před dvanáctou, nebo pět minut po.
Přitom nás opravdu čeká nová transformace ekonomiky, dost možná větší než v 90. letech. Nejde přitom jen o to oslovit mladou generaci nějakým moderním tématem, hlavní negativní dopady budou pravděpodobně na takříkajíc obyčejné lidi a voliče. Kteří pak mohou hledat spásu u politických extrémů, jak vidíme třeba právě na druhé straně Atlantiku.
Na vítězství právničky Čaputové ve slovenských prezidentských volbách se dá pohlížet jako na další úspěch nepolitického kandidáta a výraz pokračující nedůvěry k takzvaně normálním politikům.
Varuje před tím už řada ekonomů, odborné kapacity to ale ignorují, stejně jako veřejná debata. To, že dnes prakticky nemáme nezaměstnanost a hospodářský růst jen mírně zpomaluje, vůbec neznamená, že nás disruptivní trendy nemohou zasáhnout už za pár let. Od toho jsou také právě disruptivní a překvapivé.
A pokud budeme jen sedět a sledovat čísla německého hospodářství, budeme se možná už brzy hodně divit, co se to děje. V tomto kontextu se u nás na východě nic nemění. Zatímco na západě jsou to především liberálové, kteří nabízí cesty a řešení, jak se nejen připravit na digitální budoucnost, ale především ji využít jako příležitost, u nás nic takového nezní. V tom jsme pořád několik let za vyspělým světem. Jedna prezidentka bohužel liberální jaro nedělá.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
