Jan Jůn: Skončí Jeremy Corbyn s antisemitismem?
Je to pro některé pozorovatele možná těžko pochopitelné. Při gradujících sporech o brexit a po téměř brexitářském výletu premiérky do Afriky je najednou hlavním tématem britských zpráv a komentářů něco zcela jiného.
Jde o déletrvající skandální neochotu vůdce labouristické strany Jeremyho Corbyna omluvit se rozhodně za antisemitské výroky a uznat mezinárodní definici antisemitismu. Nemluvě už o jeho dřívějším pózování s teroristy palestinského Hamásu a jejich spojenci, které vyšlo v posledních týdnech najevo.
Michael Žantovský: Mladé Brity láká Corbynova radikální rétorika
Britské parlamentní volby těsně vyhráli konzervativci, v 650členném parlamentu nezískali většinu. Premiérka Theresa Mayová přesto věří, že se jí podaří sestavit vládu, a to s pomocí severoirské Demokratické unionistické strany. „Výsledek na první pohled není katastrofální. Ale Konzervativní strana v roce 2015 po osmnácti letech získala absolutní většinu v Dolní sněmovně – a tu teď ztratila,“ hodnotí bývalý velvyslanec ve Spojeném království Michael Žantovský.
Není ani divu, že mnozí členové a poslanci jeho strany, takto tradičně a proklamačně protirasisticky a antidiskriminačně zaměřené, už toho mají dost a po té mládeži, která ještě před nedávnem na hudebním festivalu obdivně skandovala „ho, hooo, Jeremy Corbyn,“ není najednou ani potuchy.
Nejnověji způsobil ve čtvrtek opravdový otřes jeden z nejznámějších labouristických poslanců-veteránů Frank Field prohlášením, že „strana je nyní považována za rasistickou“ a odchodem z řad poslanců strany k nezávislým.
Posledním stéblem na vážkách rozhodování prý pro něj bylo prohlášení známého filozofa a bývalého hlavního rabína Britského společenství národů lorda Sackse, přirovnávajícího Corbyna k nechvalně známému Enochu Powellovi a jeho výroku o „potocích krve“.
Anglická ironie?
Frank Field dále dodal, že Corbyn změnil stranu na „baštu antisemitismu britské politiky“ a varoval, že by také mohl rezignovat z parlamentu.
Lukáš Jelínek: Corbyn zaujal i českou levici
Nový muž na čele bristkých labouristů Jeremy Corbyn vzbudil pozornost i na evropské pevnině, Českou republiku nevyjímaje. Úzce to souvisí s krizí, v níž se levicová politika ocitla.
Druhým důvodem Fieldovy rezignace je prý jeho přesvědčení, že strana se pod Corbynovým vedením mění na stranu nenávistného pronásledování oponentů v souvislosti s ultralevicovými pokusy trockistů skupiny Monument o její ovládnutí. A jak známo, ultralevičáci jsou antisemitismem stejně posedlí jako jejich ultrapravicoví kvazispojenci.
Výmluvné je, že Corbyn v reakci na Fieldovu rezignaci mu jen stroze a zjevně uraženě poděkoval za poslancování - dodejme od roku 1979 a s 58 procenty voličů volebního obvodu - a nechal sekretariát hlásat, že důvodem jsou prý Fieldovy problémy v základní organizaci.
S tím kontrastovalo prohlášení Corbynova (také voleného) zástupce Toma Watsona, který se přes infiltraci strany trockisty a pokusy o odvolávání umírněných poslanců nechal slyšet, že odchodu Fielda „hluboce lituje“, neboť je „velkou ztrátou pro stranu a hlasitým výkřikem, aby se probudila“ a že si nemůže dovolit ztrácet tak vážené členy.
Ke Corbynovu postoji a rádobyomluvnému výroku, že „sionisté“ nerozumějí anglické ironii, lze jen připomenout slova z otevřeného dopisu synovce bývalého „lovce nacistů“ Wiesenthala, Šimona Samuelse v deníku Jerusalem Post, že Corbynův postoj obdivují extrémisté, včetně amerického Ku Klux Klanu a že britští Židé jej považují za „existenční hrozbu“.
„Nejste Hitler, ale je možné argumentovat, že takto hitlerismus začal,“ píše Samuels a vyzývá jej k rezignaci. Dodejme, že určitě marně a ke škodě labouristů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
