Jan Januš: Už víme, jaký je nový předseda Nejvyššího soudu Angyalossy. Realista

Že se prezident Miloš Zeman rozhodl jmenovat do této funkce právě jeho, většinu lidí překvapilo, Angyalossy rozhodně nepatřil k favoritům, o kterých by se mluvilo dlouho dopředu.

Čtěte také

David Klimeš: Nová figura na soudní šachovnici Miloše Zemana

Také jsme moc neznali jeho názory na Nejvyšší soud, justici i českou legislativu, a tak ani mnozí z jeho justičních kolegů nevěděli, co od něj vlastně můžeme čekat.

Nyní už ale máme jasněji a nového předsedu Nejvyššího soudu můžeme charakterizovat o něco více podrobněji než 20. května, kdy se funkce ujímal. První a pozitivní zpráva může být, že je dost otevřený a s veřejností komunikuje. Poskytl už množství velkých rozhovorů a i já sám jsem měl možnost s ním poměrně dlouze mluvit. Důležitý je rovněž obyčejný lidský dojem, který Angyalossy zanechává: je slušný a vstřícný. Nevypadá to, že by se na kohokoliv díval svrchu, nepovyšuje se a není odtržený od běžného života. 

Přesně takoví by měli soudci být. Tyto věty jsou možná až příliš osobně laděné, zároveň je ale mám za opravdu důležité. Právo a soudnictví jsou v České republice ve své podstatě pro běžné lidi příliš odtažité, neuchopitelné, nerozumí jim. Jako jejich reprezentanty tak nepotřebujeme elitáře, co to ještě zhorší, ale lidi, které budeme stále považovat za jedny z nás.

Žádné vzdušné zámky

Čtěte také

Jan Januš: Nejvyšším soudcem je Angyalossy, nevíme ale proč. Bude nás muset přesvědčit, že na to má

Angyalossy postupně představil několik svých plánů: chce zrychlovat práci Nejvyššího soudu a postupně jej generačně obměnit. Mluví také o důležitém sjednocování přístupu k žalobám na náhradu škody způsobené koronavirovými opatřeními.

Mně v rozhovoru pro Info.cz řekl třeba i to, že chce zvýšit důvěru veřejnosti v Nejvyšší soud ze současných 65 na 85 procent, spolupracovat na dotvoření nového trestního řádu nebo mluvit i se soudci nižších instancí o tom, aby častěji používali místo vězení takzvané alternativní tresty, tedy zejména tresty peněžité a domácí vězení.

Může se to zdát málo. Je pravda, že nový předseda Nejvyššího soudu, který má před sebou desetiletý mandát a v čele instituce tak bude stát až do roku 2030, neprezentuje veřejnosti žádné přelomové nápady. Ale je tomu tak možná proto, že se na věci dívá realisticky a ani v náznaku nestaví žádné vzdušné zámky. Sám sobě, ani jiným. 

Čtěte také

Jan Januš: Přesuny Šámala a Dörfla rozhýbou celou justici. Nové funkcionáře musíme kontrolovat

Uvědomuje si třeba, že Nejvyšší rada soudnictví hned tak nevznikne. A že – jak vyplývá z Hospodářských novin – nějaká širší reforma justice také není na pořadu dne. A tak je podle něj zbytečné o tom filozofovat. Nejvyšší soud a jeho fungování nechce překopávat, protože říká, že funguje.

Nestraší nás tím, že by se soudnictví v České republice mohlo vydat polskou a kritizovanou cestou, protože takové náznaky tu minimálně v tuto chvíli nejsou. Chce ale celou věc sledovat. Je poměrně hrdý na komplexní soudcovský etický kodex, který by se měl rychle stát běžnou součástí justiční profese. Ale opět o něm nepotřebuje obsáhle mluvit, vychází totiž ze zákonů, a tak by všechno mělo být poměrně jasné.

Vedení Nejvyššího soudu se v příštích měsících promění ještě více. Na konci roku vyprší mandát jeho místopředsedovi Romanu Fialovi a rovněž předsedovi trestního kolegia Františku Púrymu. Skončí i někteří řadoví soudci. Po prvních týdnech s novým předsedou Angyalossym to ale nevypadá, že se výrazně změní Nejvyšší soud jako takový. Ostatně, konzervatismus je v justici důležitý.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz