Jan Januš: Poučení z revoluce jménem GDPR
Před pár dny jsme oslavili první výročí jedné právní revoluce a příští měsíc už nás čeká další.
Jednak mluvím o roční závazné existenci evropského nařízení o ochraně osobních údajů, obecně známého pod zkratkou GDPR. Jednak o posunech v exekucích a insolvencích, k nimž dojde 1. června.
Ta první revoluce zatím dopadá dosti neslavně. A na hodnocení toho, jak uspěje ta druhá, si musíme ještě nějakou dobu počkat. Ale aby se podařila, snažme se poučit ze všech problémů té první.
Nyní se tak vyplatí znovu si zrekapitulovat všechny legislativní chyby, k nimž právě v souvislosti s novou úpravou ochrany osobních údajů došlo. Zákonodárci by se totiž právě těchto mrzutostí měli vyvarovat alespoň při dalším náběhu budoucích pravidel pro vypořádávání dluhů.
Po léta platí, že české zákonodárství nepočítá zrovna v malých číslech. Ročně tak vycházejí stovky nových právních předpisů. Když se zákonodárcům daný rok obzvláště podaří, myšleno samozřejmě ironicky, dostaneme se v souhrnu třeba i na 500 nových zákonů, nařízení, vyhlášek a dalších materiálů.
Když je zákon nejasný
Tolik právních předpisů nezvládne pořádně vstřebat vůbec nikdo. Nejen, že se tak zákony automaticky vyprazdňují a nejsou účinné tak, jak by mohly a měly být, ale zároveň si přímo mezi sebou zabírají místo. Neboli: na nic s nimi spojeného není tolik prostoru a času, kolik by jednotlivé novinky vyžadovaly. A je jasné, že se to týká i těch nejdůležitějších.
Podívejme se v této souvislosti právě na GDPR. Obecná pravidla vznikla na evropské úrovni, Česká republika je ale měla dotvořit. Doprovodný zákon je tak teprve měsíc starý. Lidé a firmy se tak musejí už přes rok evropským nařízením řídit, a to aniž by po většinu této doby věděli, jak je v českých poměrech nařízení vlastně myšleno. Co přesně mohou a čemu se naopak musejí vyvarovat.
Když si tohle uvědomíme, napadne nás, kde to vlastně žijeme. Jestli opravdu pořád v České republice, nebo už v Kocourkově. Protože jak jinak si vysvětlit situaci, kdy dlouho dopředu víte, že se musíte přichystat na nová pravidla, začnete to však všechno řešit tak pozdě a tak špatně, že nejen nestihnete požadovaný termín, ale dokonce jej téměř o rok prodloužíte?
Tato situace nenastala poprvé a patrně ani naposledy. Stačí si vzpomenout třeba na nástup nového občanského zákoníku nebo na změny ve veřejných zakázkách. Legislativy je zkrátka příliš, zároveň je ale pomalá. Jednou děravá a podruhé zase až zbytečně konkrétní. Tím pádem i nejasná a dost možná i přehnaně přísná.
A pokud je lidem zákon nejasný, buď jej dodržují až přes míru, což je zbytečně svazující a omezující, nebo jej naopak ignorují s tím, že se jim stejně nic nestane. Což je opět příklad i GDPR, kvůli němuž se jedni bojí věšet na školní nástěnky výkresy a druzí dál dělají, jakoby žádné osobní údaje neexistovaly a se vším se mohlo volně obchodovat.
Všichni si musíme neustále opakovat, že už z těchto příčin, s nimiž se zatím nepodařilo nikomu nic udělat, vydáním nového zákona nejen všechno nekončí, ale spíše začíná. U nových exekucí a insolvencí jde opravdu o hodně, o snahu o nalezení sociálního smíru. A pravidla bude nutné dál dotvářet. Ideální by bylo to zkusit bez všech těchto mrzutostí.
Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka