Jan Januš: Piráti, Kalousek i Transparency mají smůlu. Babiš toho nemůže říkat jen málo

Útočí zejména na Piráty, a podle nich dokonce o jejich straně šíří nepokryté lži. Jakákoliv obrana je ale v tomto nesmírně složitá. Vždyť se zdá, že i podle dvou posledních soudních rozhodnutí si Andrej Babiš může říkat prakticky, co chce. Jednou totiž soud odmítl, aby se omluvil organizaci Transparency International, kterou například opakovaně označil za zkorumpovanou. Podruhé se zase premiér nemusel omlouvat bývalému předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 Miroslavu Kalouskovi, o kterém ve sněmovně mluvil jako o „ožralovi“ nebo „zloději zlodějském“. Může si tedy Andrej Babiš skutečně říkat, co chce?

Svoboda projevu

Čtěte také

Babiš porušuje české i evropské zákony. Máme na to důkazy, říká ředitel české pobočky Transparency International

Soudy možnost lidí projevovat své názory v posledních desetiletích úpěnlivě chrání. V České republice i vzhledem k předchozí historické zkušenosti s dlouhodobou cenzurou, zapříčiněnou komunistickou nadvládou. Svoboda projevu tak dost často mívá, zvláště u veřejně známých osob a organizací, přednost před ochranou dobrého jména.

Samozřejmě jen do určité chvíle, například bulvární média už musela vyplatit lecjaké odškodné. Pořád ale ne v dost případech. I vysloveně lživým článkům se totiž v českých poměrech brání obtížně. Vlastně to ale není problém jen pomluv a lží, ale celé vymahatelnosti práva v České republice. I když je situace samozřejmě daleko lepší, než v tomto ohledu byla například ve smutně pověstných 90. letech, dostat se třeba k penězům, které malému živnostníkovi nezaplatil jeho silnější zákazník, je pořád v mnoha případech prakticky nereálné. Právo může být na vaší straně. Jak z toho těžit, je už však jinou věcí.

Čtěte také

Komentátor Kubičko: Odchod Kalouska? Je to velmi zdatný politik, co ale neumí, je přitáhnout voliče

Ale zpátky ke svobodě projevu. Ta sice není v České republice pořád tak široká a bezbřehá jako v některých jiných zemích, protože tady by například nepokryla rasismus, ale pořád je tak obsáhlá, že se opakovaně debatuje rovněž o zrušení trestného činu pomluvy. Některé lži totiž mívají až takové důsledky, že za ně může onen lhář, který je ventiluje, skončit i ve vězení. Spíše ale teoreticky, v praxi se to téměř nestává. Ostatně ani Andrej Babiš nečelil například za svá slova na adresu Transparency International trestnímu oznámení.

Politické lži

Andrej Babiš těží ještě z několika dalších věcí. Je politik a do politických vyjádření se toho vždy vejde tak nějak více než do vyjádření běžných smrtelníků. A je smutnou pravdou, že v rámci politického boje a kampaní se lže a pomlouvá. Babiše také při mnoha vyjádřeních chrání řečnický pultík v Poslanecké sněmovně a vůbec indemnita a imunita poslance. Babiš vydělává rovněž na tom, že i kvůli němu veřejná debata výrazně hrubne – to se následně projevuje i v posuzování jednotlivých výroků a situací.

Bránit se nadávkám a lžím právní cestou není skutečně nic jednoduchého a výsledek je vždy nejistý. Všelékem není antikampaň, třeba když Piráti aktivně a preventivně vyvrací lži, které se o nich šíří. Mnohé na ně naopak spíše upozorní.

Takže, může si Andrej Babiš skutečně říkat, co chce? Nemůže a je možné, že se za předešlé výroky přece jen ještě omluvit bude muset. Popsané spory totiž pokračují. Už nyní je ale jisté, že toho, co říkat nemůže, zase až tolik není.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business