Jan Januš: Dobývání peněz od dlužníků bylo tristní, exekutoři situaci významně zlepšili. Chceme je ale dál?
O změnách v exekucích a obecně ve splácení dluhů slýcháme prakticky každý den. Pokud zrovna poslanci či senátoři některé novinky neschválili, politiky, neziskové organizace či různé zájmové skupiny dost možná právě určité možné posuny ve vztazích mezi věřiteli a dlužníky napadli a začali o nich mluvit.
Tak se už několik let řeší místní příslušnost exekutorů. Kdyby platila, výběr exekutora věřitelem, který je dnes mimochodem absolutně volný, by byl výrazně, nebo zcela omezen.
Čtěte také
Mnozí politici tvrdí, že místní příslušnost exekutorů chtějí, prý by zamezila některým nežádoucím praktikám a prospěla v boji proti obchodu s lidskou chudobou. Sněmovna ale jakoukoliv podobu místní příslušnosti exekutorů dosud nikdy neschválila. Nestalo se tak ani při posledních zásazích do exekučního řádu, které v případě souhlasu Senátu přinesou například zastavování starých bezvýsledných exekucí stejně jako další změny ve prospěch dlužníků.
Exekuční řád – od účinnosti jeho původního znění je to mimochodem právě dvacet let – tak čeká více než čtyřicátá novela. Novela, s níž nyní a opětovně není nikdo moc spokojen. Jedni si stěžují proto, že zůstala ani ne na půli cesty původních politických záměrů. Druzí proto, že ji považují za další zásah proti věřitelům a soudním exekutorům, který je podle nich opětovně znevýhodní.
Nastavme systém exekucí znovu
Všem – bez rozdílů na příslušnost či sympatii spíše k dlužníkům, nebo spíše k věřitelům – by ale mělo vadit, že se touto více než čtyřicátou novelou v řadě exekuční kodex stále více rozbíjí. Z původních paragrafů zbývají torza, orientace v nich je stále složitější, koncepčnost právních postupů se postupně stírá.
Čtěte také
Pokud jsme se před dvaceti lety rozhodli pro určité právní mechanismy spojené s vymáháním dluhů a ještě obecněji řečeno s vymáháním práva a během dalších let je z jakýchkoliv důvodů i zcela filozoficky přehodnocujeme, bylo by fér, abychom exekuční řád, tedy jakýsi hlavní návod postupu, postavili znovu. A to my všichni, ve svém důsledku ale samozřejmě prostřednictvím volených zástupců.
Tedy mají být exekutoři místně příslušní, nebo ne? Jsme ochotni za ty, co neplatí, zaplatit my? A nést důsledky odpuštěných dluhů? Protože tvářit se, že neuhrazené částky se prostě jen odepíšou nebo je v tom zdánlivě lepším případě pokryje státní rozpočet, nelze. V nějaké podobě je zaplatíme všichni právě ze státního rozpočtu, do něhož přispíváme, nebo třeba zdražením či omezením služeb.
Čtěte také
Konečně si také musíme říct, zda vůbec chceme, aby tu byly dluhy dál efektivně vymáhány. Před dvaceti lety, když profese soudních exekutorů v České republice ještě neexistovala, byly výsledky státu co do dobyvatelnosti peněz od dlužníků tristní. Exekutoři situaci významně zlepšili.
Jsou ale podnikatelé, kteří musí náklady spojené s vymáháním hradit z vlastních tržeb. Stát s nimi v mnohém jedná spíše jako s přítěží, navaluje na ně další povinnosti, ubírá jim možnosti výdělku. A podnikatelé logicky končí, když jejich počínání přestane ekonomicky dávat smysl. I k takovým důsledkům mohu poslední kroky státu vést.
Jak jsem říkal na začátku, o změnách v exekucích slýcháme každý den. Tak už se rozhodněme, co s nimi a i se všemi důsledky, které to bude mít. Tedy nastavme raději celý systém exekucí znovu, než abychom jej postupně rozbíjeli a podivně spravovali.
Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
