Jan Fingerland: Zemřel profesor Alexander Fried, pozorovatel 20. století
Některé životní příběhy se musely odehrát, protože v románu by tomu nikdo nevěřil. Platí to i pro osud Alexandera Frieda, oběti nacismu i komunismu, exulanta a celoživotního přesvědčeného Čechoslováka. Profesor Fried zemřel v neděli ve věku 97 let.
Jak sám rád vyprávěl, jako chlapce ho nejvíc bavil fotbal. Slavný hráč se z něj ale nestal, už jen proto, že svůj čas musel dělit mezi kopanou, běžnou školu a také náboženskou školu pro ortodoxní židovské chlapce v Žilině. Právě tam se v roce 1925 narodil do zbožné rodiny původně podkarpatoruských Židů.
Považoval se celý život za pravověrného Žida, sionistu a také přesvědčeného masarykovce. Obdivoval demokracii první republiky a přičítal ji třem faktorům. Vlivu Masaryka, dále působení českých intelektuálů čapkovské generace a také skutečnosti, že Češi si dokázali vzít správné poučení z období, kdy žili v porobě.
Na útěku
I jeho osud zásadně ovlivnilo rozpínání německého nacismu a vznik Slovenského štátu. K neskutečným scénám jeho života patřilo i krátké setkání s prezidentem Tisem, který mladému vězni určenému k likvidaci záhadně sdělil, že se v životě neztratí.
Čtěte také
Sám Fried prošel několika koncentračními tábory. V poslední fázi ho zachránila chudá slovenská rodina, která ho ukryla i za cenu velkého rizika. Jeho rodiče takové štěstí neměli.
Po válce se Alexander Fried rozhodl studovat a žít v Praze. Na rozdíl od mnoha generačních souputníků ani v nejmenším nepropadl marxismu. Když se o něj počátkem 50. let začala zajímat StB, rozhodl se pro útěk. Následoval dobrodružný přechod přes hranice, který také připomínal filmovou scénu. Skupina se nebezpečně zdržela kvůli hádce dvou komerčních převaděčů a také čekání na dodatečně připojeného člena. Byl jím bývalý filmový podnikatel Miloš Havel. Zatímco ten se usadil v Mnichově, Fried pokračoval ve studiu historie ve Vídni.
Čtěte také
Ještě po letech vděčně vzpomínal na svého učitele Huga Hantsche, pro změnu německého benediktina pocházejícího z Teplic. Hantsch Frieda šokoval, když mu žertovně navrhl, aby se zabýval kariérou „rakouského politika“ Tomáše Garrigua Masaryka. Alexander Fried se začal na Masaryka dívat novýma očima a napsal o něm nejen svou disertaci.
Masaryka považoval za nedoceněnou postavu, jediného českého politika světového formátu. Jako klíč k jeho osobnosti používal pojem „Ruhestörer“, narušovatel klidu, který převzal od německého literárního kritika Marcela Reicha-Ranického.
Českému prostředí vyčítal vlažnost a lhostejnost, něco, co podle něj kritizoval i Masaryk. Zabýval se také osobností Franze Kafky nebo ruským myšlením. Ve vztahu k Rusku byl pod velkým vlivem T. G. Masaryka velmi obezřetným.
Německá lekce
Postupně žil a přednášel v řadě zemí, například Belgii, Kanadě Izraeli, a také Německu, kde vedl židovské museum v Augsburgu. V Německu prožil konec života, mimo jiné proto, že se v devadesáti ještě jednou oženil s německou lékařkou.
Čtěte také
Jeho vztah k této zemi se v průběhu života měnil. Uznával, že Němci po válce provedli obdivuhodný obrat ve svém smýšlení, nejen ve vztahu k Židům. S určitým pobavením pozoroval dva rysy tamního života. To, jak se vše dělá s obrovskou vervou a důsledností. A také nečekanou kolektivnost tamní debaty, kterou vnímal spíše kriticky.
Zatímco ale Němce jeho zážitky a názory zajímaly a navštívil tam na pozvání stovky škol a veřejných setkání, mrzelo ho, že v Česku tomu tak nebylo. On sám přitom ještě za studené války vozil svého syna alespoň k českým hranicím, aby mu ukázal rodnou zem. Byl rád, že bydlí v Bavorsku u českých hranic, do Čech se neustále vracel a za své další domovy pokládal Prahu a Mariánské lázně.
Profesor Fried byl jedním z posledních svědků událostí 20. století, pozoruhodnou – a pozapomenutou – postavou české emigrace a také jedním z posledních přesvědčených Čechoslováků své generace. Třeba jednou u nás vyjdou alespoň jeho vzpomínky, které před lety napsal na přímou zakázku – a tedy příznačně – německy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
