Jan Fingerland: Válka mezi Spojenými státy a Íránem začala

V této chvíli se zdá, že už nejde jen o jednu „varovnou“ operaci, která by měla přimět íránskou stranu k větším ústupkům, ale o mnohem rozsáhlejší válečné úsilí. Američané i Izraelci mluví o změně režimu v Íránu. Tvrdé údery mají trvat čtyři dny.

Čtěte také

Jan Fingerland: Amerika a Írán, bouře před tichem?

Vzniká řada otázek. Jedna z nich je, zda tato operace skutečně může současný režim sesadit. Není to jisté.

Zcela určitě může značně oslabit jeho vojenské možnosti, poničit základny, skladiště zbraní, včetně balistických střel, zdecimovat kapacity zbraně vyrábět.

Nejasné detaily 

Zatím není jasné, nakolik bude zasaženo politické nebo vojenské velení země. Během minulé íránsko-izraelské války se ukázalo, že Izraelci byli schopni lokalizovat mnohé z velitelů a efektivně je zlikvidovat.

Také se zdá, že Izraelci i Američané mají uvnitř íránských struktur své spolupracovníky. Podle nepotvrzených zpráv se v Teheránu konají blíže nespecifikované razie, i když není jasné koho proti komu. 

Čtěte také

iROZHLAS

Bývalý ředitel tuzemské rozvědky: Není otázkou, jestli se konflikt v Íránu rozšíří, ale jak moc a jak rychle

Záležet bude na tom, zda se Američanům nebo Izraelcům podaří přerušit řetězec náhradníků, které Íránci preventivně sestavili pro případ války. A také, co by znamenala smrt Nejvyššího duchovního vůdce Chameneího nebo před pár dny jmenovaného nástupce Alí Laridžáního. 

Na twitteru je možné sledovat reakce některých obyvatel Teheránu, kteří se radují z dýmu nad sídlem Nejvyššího duchovního vůdce. V minulých dnech protirežimně smýšlející studenti obnovili demonstrace, navzdory velkému riziku, k teré to pto ně znamená. Je tedy otázka, zda a jak tato část společnosti využije změnu situace. 

Budoucnost režimu 

Zkušenost říká, že největší šanci má ten, kdo má nejvíce zbraní a je nejlépe organizován. To by byly síly zevnitř režimu, buď revoluční gardy nebo armáda. Pak by vůbec nebylo jisté, že výsledkem útoku na Írán bude demokratická revoluce, ale spíše nastolení nějakého jiného typu diktatury, pravděpodobně vojensky-nacionalistické. 

Čtěte také

Nafariehová: Íránci jsou hrdí, ale útok jiného státu na režim by jim teď nevadil. Tak zoufalí jsou

Pak by záleželo na tom, jak bude pragmatická ve vztahu k Americe nebo otázce nukleárních zbraní. A také, jak na to bude reagovat prodemokratická část íránské společnosti. 

Na svou šanci nadále čeká syn svrženého šáha Rezá Pahlaví, který sice má v očích některých Íránců historickou legitimitu a může být sjednocující osobností. Ale také nemá příslovečnou žádnou divizi, která by za něj v Íránu bojovala. 

Válka teprve začíná, mluví se o výbuších v saúdské Arábii, v Izraeli už jsou lidé v krytech a počítá se s íránskou odvetou na civilní cíle.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Izraelská armáda ostřeluje pozice Hizballáhu v Libanonu, libanonská vláda naopak varovala Hizballáh před tím, aby se do války zapojil a tím vtáhl Libanon do konfliktu, který není jeho. 

Dým bylo vidět i u amerických základem v oblasti, včetně Kataru. Válka ale pravděpodobně bude probíhat ještě řadu dní a Český rozhlas ji bude nadále sledovat a analyzovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu