Jan Fingerland: Amerika a Írán, bouře před tichem?
Delegace Spojených států a Íránské islámské republiky se scházejí na již třetím jednání. To má zabránit válce, nebo ji naopak přivodit. Vzniká otázka, zda představitelé zúčastněných zemí rozumějí tomu, co říkají jejich protějšky.
Jak prozradil Trumpův vyjednavač Steve Witkoff, prezident se prý upřímně podivil íránské neústupnosti. Ze své pozice věc chápe tak, že íránské vedení nemá moc o čem přemýšlet.
Čtěte také
Na jedné straně Amerika hrozí uvěřitelnými vojenskými operacemi, a současně formuluje požadavky, které z hlediska USA nejsou pro Írán nepřijatelné. Tedy omezení vývoje balistických raket, jaderného programu a podpory spojeneckých hnutí v širší oblasti.
Tím spíše, že režim je oslaben lednovými protivládními demonstracemi a teoreticky by měl mít o důvod víc se rychle a relativně lacino zbavit vnějšího tlaku. Jeden z íránských představitelů využil nahrávku na smeč a odpověděl: neustoupíme proto, že jsme Íránci. Totéž by ale samozřejmě mohli říci i protirežimní demonstranti.
Upřímné neporozumění
Vraťme se však k otázce, z jakých pozic obě strany sporu vycházejí. Američané vidí věc transakčně, vlastně západně. Íránský režim zčásti také, protože jeho hlavní prioritou je přežít vnější i vnitřní tlak. Ale jinak mluví, obrazně řečeno, zcela jiným jazykem.
Čtěte také
Představitelé íránského režimu jsou racionální ve vlastním smyslu. Zaprvé si nemyslí, že masivní americké nálety mohou režim zničit a pomoci ho svrhnout. Válka může naopak režimu pomoci při utahování diktatury. Přesně to se stalo v roce 1980, kdy na oslabený Írán zaútočil Saddámův Irák.
Dále se ukazuj, že Írán dokáže velmi dobře zacházet s vnějším tlakem. Íránským vyjednavačům se už podařilo změnit parametry jednání na čistě bilaterální a postupně rozptylují tlak, natahují čas a tříští pozornost amerických protějšků.
Za třetí, Íránci si nemohli nevšimnout signálů, že Američané si nejsou vojenskou operací tak jistí. Spekuluje se o negativním stanovisku části amerického velení a obav z toho, že se válka natáhne. K vojenským dobrodružstvím ve vzdáleném zahraničí se negativně staví i MAGA hnutí, které dosud Trumpa podporovalo.
Íránci také vědí, že sice nemohou vyhrát válku proti USA, ale dokáží vyvolat dojem, že válka by Američany a jejich spojence přišla velmi draho. A bylo by tedy lepší nic nezačínat. Přinejmenším mohou dosáhnout lepší dohody, než v jakou doufal Donald Trump.
Apokalyptici a pragmatici
Přesto se v Íránu – i pro zahraniční publikum – chystají na válku. Chámeneí například jmenoval svého nástupce pro případ svého úmrtí. Odpor vůči americkému tlaku dává z hlediska režimu smysl i jinak. Klást odpor Západu je jádrem ideologie, o kterou se režim opírá, dává mu to sílu a u části obyvatel i legitimitu.
Utrpení nebo smrt jsou cenou, kterou jsou mnozí ochotni zaplatit, a už jen tím se vlastně předem zabezpečují proti mnoha výzvám. V mocenských strukturách nadále existují apokalyptici, kteří se těší na závěrečnou bitvu Dobra a Zla a příchod Skrytého imáma. Co se Chámeneího týče, ví, že jeho pozemská pouť je stejně u konce, ten už hraje o svůj odkaz.
Mohou ale samozřejmě existovat síly, které by daly přednost dohodě s Američany, protože na rozdíl od Chámeneího mají zájem na tom budovat své pozice v jakémkoli příštím uspořádání země, po americkém útoku, Chámeneího smrti, zásadních vnitřních reformách nebo dokonce i po svržení režimu. Íránský režim tedy postupuje podle racionálně iracionálního vzorce, a může se mu to vyplatit.
Jenže také držitelé moci se mohou přepočítat. Trump dává najevo, že je pro ozbrojenou akci, i když ne nutně svržení režimu, podobně jako ve Venezuele. Je si vědom, že teď couvnout by zásadně poškodilo jeho obraz i image Spojených států jako takových.
I on si je ale nepochybně vědom, že válka je podnik, který se už minutu po svém začátku může vypravit zcela neplánovaným směrem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
