Jan Fingerland: Tři eskalace války v Gaze
Boje v Gaze trvají už více než 1,5 roku. V lednu to vypadalo na trvalejší příměří, ale izraelská armáda se vrátila k bojům, v posledních dnech tlak ještě zesílila. Vedle toho ale zesílil také tlak západních států na Izrael. Izraelská vláda dlouhodobě stojí před dvěma variantami – konec války v podobě nějakého příměří, anebo boj do porážky Hamásu a vítězství, i když v podobných konfliktech je těžké vítězství definovat.
Čtěte také
Jenže tyto varianty nebyly nikdy tak jednoduché. Příměří by znamenalo konec zabíjení, návrat – snad – zbývajících rukojmí a také snížení tlaku na Izrael – ze zahraničí i zevnitř –, a ponechání vývoje v Gaze podle tamních faktorů.
Izraelská vláda si vybrala druhou cestu, totiž pokračování bojů, i když s postupem času narůstají pochybnosti o tom, zda lze něčeho ještě dosáhnout. Kritici mluví o pokračování destrukce Gazy, ale také destrukce izraelského étosu nebo izraelského mezinárodního renomé.
Vpředu a vzadu
Právě to se děje, protože i státy dosud relativně přátelsky nakloněné, jako jsou Británie, Francie nebo Kanada, dávají najevo nesouhlas s nynějším postupem. Včetně blokování humanitární pomoci po dobu jedenácti týdnů.
Čtěte také
S kritikou přišla i šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová, a nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp dokonce navrhuje přehodnocení vztahů EU s Izraelem.
Prý i Donald Trump už chce po Netanjahuovi ukončení války a hrozí zhoršením vztahů. Ostrost kritiky roste i v samotném Izraeli.
Celou debatu o tom, zda je další válka smysluplná, nebo nesmyslná, zatemňuje skutečnost, že v současné vládě zasedají vysoce kontroverzní lidé, jako ministři Smotrič a Ben Gvir. A že jí předsedá jí Benjamin Netanjahu, který má politický zájem na oddalování konce bojů. Jenže izraelské dilema by zůstalo stejné, i kdyby v čele vlády seděl archanděl Gabriel.
Evropa nevidí souvislosti
Tato perspektiva je vidět z Izraele, ale kupodivu nikoli z Evropy. Poučení z minulých konfliktů s Hamásem, stejně jako z minulých výměn rukojmí za vězně mluví proti tomuto postupu – i za cenu nevysvobození rukojmí.
Čtěte také
Ukončení války za podmínky, že Hamás zůstane u moci, znamená, že se situace velmi pravděpodobně bude opakovat. A také že Hamás může vytlačit vládu Palestinské autonomie ze Západního břehu a vytvořit tam svůj další kvazistát. Člověk nemusí být fanoušek Netanjahuovy vlády, aby to viděl.
Podobné je to i u debaty o blokování dodávek do Gazy. Je to krok nepochybně diskutabilní, ale zevnitř Izraele se jeví trochu jinak. Izraelská armáda po celou dobu monitorovala množství zásob v Gaze, včetně těch, které drží Hamás.
Čtěte také
Jejím úkolem explicitně bylo nedopustit vypuknutí hladomoru. Armáda doporučila obnovit dodávky ještě před tím, než západní vlády přišly se svou iniciativou.
Dokonce i Netanjahuova po celou dobu mluvila o tom, že blokáda je dočasná a ohlašovala její brzký konec. Její kalkulace, že donutí Hamás otevřít své plné sklady, nebo že postaví Gazany proti Hamásu, byly možná neopodstatněné nebo cynické, ale uvažovala v jiném kontextu.
Obrazy války
Z obrazu také zcela vypadla skutečnost, že by celá válka i blokáda mohla dávno skončit, pokud by Hamás propustil rukojmí a jeho vedení odešlo do exilu. Nebo že po něm Katar, jeho sponzor a hostitel jeho vedení, nic takového nepožadoval, ale snadno dosáhl propuštění posledního Američana zadržovaného v Gaze, aby se zavděčil Trumpovi.
Čtěte také
Západní i východní svět vlastně vychází z přesvědčení, že konec války, a otevření lepší budoucnosti Gazy je výhradně otázka Netanjahuova rozhodnutí.
Problém debaty o válce v Gaze, nebo konfliktu Izraele a jedné podoby džihádismu, spočívá v tom, že se místo faktů argumentuje obrazy a narativy, nepochybně v nějaké míře na obou stranách.
Tuto podobu války paradoxně nejlépe zvládl Hamás, který sice vojensky neuspěl, ale dokázal produkovat správné „obrazy“, a také u svého západního publika podrýt dosud standardní přesvědčení, že stát má právo bojovat s teroristy a únosci až do jejich porážky.
Došlo tak k paradoxní situaci, že Hamás západním státům za jejich kritické stanovisko vůči Izraeli poděkoval – ne za prosté Palestince, ale za sebe a své cíle.
Vůbec nejde vyloučit, že by válka měla skončit ještě dnes, nebo že měla skončit už dávno. Potíž je, že to nikdo neví, a že každé rozhodnutí bude mít nějaké dlouhodobé dopady. Jak přesně se to projeví v případě Gazy, empiricky ověříme možná už brzy. Pokud – nebo až – Evropa narazí na stejná dilemata v budoucnu, bude moci otestovat své vlastní postupy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
