Jan Fingerland: Tak co uděláme s tou Čínou?

8. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německý ministr zahraničí Heiko Maas a čínský ministr zahraničí Wang Yi během tiskové konference v Berlíně.

Nad českou kotlinou se rozprostřel strach z čínské pomsty. Co s tím?

Máme u nás starou tradici. Když se za humny objeví, řekněme drak, pokoušíme se dělat, že ho nevidíme. A doufáme, že si nás ani on nevšimne. A když už ho přehlédnout nejde, začneme s ním, řečeno aktuálním žargonem, vyjednávat. Obvykle pak dosáhneme nějaké výhodné kapitulace.

Čtěte také

Teď tedy čekáme, co s námi udělá Čína. Možná bychom se měli ptát, co uděláme my. Zatím se zdá, že naši vysocí představitelé draka chlácholí, snaží se ho přehlédnout, a někteří jako kdyby se už podle starého zvyku chystali na okamžik, až nám drak přistane na zahradě.

Ale žerty stranou. Samozřejmě, Čína je velká a mocná, a brzy bude ještě větší a mocnější. Právě to je ale důvod něco dělat. Situace je analogická stavu světa po 2. světové válce. Proti oslabenému modelu liberální demokracie tehdy stál konkurenční sovětský systém, který svobodný svět ohrožoval vojensky, a v očích některých lidí dokonce mohl – alespoň po nějakou dobu – vypadat jako žádoucí alternativa.

Západní Evropa a Amerika tehdy, snad poučeny předchozí krizí, dokázaly postupovat společně. Neutralizovaly vojenskou hrozbu, udržely Sovětský svaz za hranicemi, rozvíjely lepší podobu svého systému, a dočkaly se šťastně doby, kdy se sovětský rival zhroutil i bez horké podoby války.

Čínská výzva

Dnešní situace není zas tolik odlišná. Čínská lidová republika sama sebe považuje za úspěšnější model, a snaží se získat spolupracovníky v cizině. Především ale soustavně pracuje na své expanzi: nákupem surovin, strategických infrastruktur, podniků, odborníků, občas taky politiků. Za časů předsedy Si Tin-pchinga se tato pažravá cesta po zeměkouli ještě zrychlila.

Čtěte také

Neděje se tak bez pozornosti světa. Před několika měsíci obíhala čínským vládním Institutem pro mezinárodní vztahy interní zpráva, podle které je image Čínské lidové republiky ve světě nejhorší od masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

Jen za poslední měsíce to bylo hlavně čínské jednání v souvislosti s koronavirem, záběry z táborů v Sin-ťiangu, a teď zas naposled zašlapání posledních nadějí prodemokratických demonstrantů v Hongkongu.

Český pozorovatel si může zalistovat zprávou čučkařů z BIS, nebo vzpomenout, že čínští agenti tu během návštěvy svého představitele podle uvážení mlátili lidi v pražských ulicích. Nevybíravá čínská reakce na senátní cestu je pravděpodobně důsledkem našeho dosavadního „konstruktivního postoje“.

Čtěte také

Možná bychom měli namířit svou konstruktivní vůli jiným směrem. Jak známo, proti útokům na Miloše Vystrčila (ODS), tedy v náš prospěch, se vyslovili představitelé Slovenska, Francie i Německa. Německý ministr zahraničí Heiko Maas tak učinil přímo na tiskovce se svým čínským protějškem Wang I – bezprecedentní nebyly jen čínské útoky na Vystrčila, ale i odpovědi evropských států Číně.

Co dělal Wang I v Německu? Byl na cestě po Evropě, aby připravil velký čínsko-evropský summit, který se bude konat 14. září. Měl být milníkem dlouhodobé snahy Si Tin-pchinga o ještě hlubší začlenění Evropy do čínských plánů.

Zrovna Německo, světový mistr v exportu, si v minulosti dávalo pozor na to, aby Čínu neznervózňovalo. A teď se německý představitel takto otevřeně ohradí proti čínskému postupu, dokonce ani ne v zájmu své země. Už teď je pravděpodobné, že summit předsedovi Si nevyjde tak, jak plánoval.

Malí vysocí představitelé

Němci samozřejmě chtějí s Čínou nadále obchodovat, ale také už dospívají k závěru, že pokud chce Evropa dosáhnout tváří v tvář Číně rovného postavení, třeba už jen kvůli prosazení férového obchodu, musejí jednat společně.

Cesta sedmadvaceti ministrů zahraničí na Tchaj-wan by se asi těžko mohla setkat s čínskými hrozbami. Nejde tu ovšem o to Čínu urážet či provokovat, ani jí měnit nebo vysvětlovat Číňanům, co je podle našeho názoru jejich zájmem.

Jde o to, aby Evropa mohla, stejně jako před 70 lety, uhájit svůj svobodný systém proti nesvobodnému, který zrovna zažívá svou velkou jízdu. Dokud je ještě čas.

Jan Fingerland

Pokud v tom všem lze rozpoznat český národní zájem, pak je to snaha co nejvíce povzbudit koordinovaný postup, protože my ho potřebujeme víc než Německo.

V nejlepším z možných světů by se tedy přední čeští politici nesnažili senátní cestu bagatelizovat, kritizovat nebo dokonce slibovat potrestání viníků, ale otevřeně nebo i v zákulisí pracovat na krystalizaci aliance, která znásobí náš hlas. Zatím se zdá, že na něco takového jsou naši vysocí představitelé příliš malí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio