Jan Fingerland: Švédské volby a skleněný strop imigrace

Nedělní hlasování o obsazení parlamentu slibuje, že se nudit nebudou. Poprvé se totiž může stát, že rozhodující silou při sestavování vlády bude strana Švédští demokraté.

A i když všichni ostatní tvrdí, že s ní do koalice nevstoupí, už to samo o sobě znamená, že tato dosud odstavovaná strana hraje první švédskou ligu.

Švédsko čekají volby|foto: Michael Probst,ČTK/AP

Švédští demokraté mají, jak se často připomíná, neonacistické kořeny a ještě dnes se občas ukáže, že některý z nedisciplinovaných členů začne mluvit jako rasista starého střihu. Sice to nepatří k zavedenému obrázku úpravného Švédska, ale tato subkultura ze země Pipi Dlouhé punčochy nikdy nezmizela.

Tři změny

Švédské demokraty vytáhla nahoru trojí změna. Jednou je příchod nového předsedy Jimmie Åkessona. Ten systematicky vytěsňoval nahnědlé elementy a zároveň postupně měnil obraz strany u veřejnosti, nebo alespoň té části veřejnosti, která byla ochotná proměně uvěřit.

Předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson|foto: Fredrik Sandberg,ČTK/AP

Druhá změna spočívá ve známém faktu, že Švédsko se v přepočtu na hlavu stalo největším příjemcem běženců a migrantů na hlavu – za poslední dekádu jde o statisíce lidí na desetimilionovou zemi. To vše v době, kdy se nedařilo zcela úspěšně integrovat předchozí vlny – z důvodů, které jsou na jeden komentář příliš komplikované.

Švédsko prochází krizí identity. Volby může vyhrát protiimigrační strana

• Upravit
• Smazat

O nadcházející neděli proběhnou parlamentní volby ve Švédsku. Britský deník Financial Times je přesvědčený, že půjde o nejdůležitější hlasování za řadu posledních desetiletí. Švédové mají obavy o budoucnost svého štědrého sociálního státu i z přistěhovalectví a šíření populistické rétoriky.

Tou třetí změnou byl mentální posun ve švédské společnosti. Pro Švédy byla pomoc trpícím, ať už kdesi v dálce, nebo i u sebe doma, tradičně důležitou součástí jejich politiky, ba víc, způsobu, jak chápali sami sebe. Kdo trpí, má na pomoc právo, a Švédové se rádi cítili být premianty v pomoci.

Tento způsob uvažování je ale chytil do pasti, protože z něj je jen velmi těžký únik. Mnozí si možná vzpomenou na švédskou ministryni, která se na tiskové konferenci rozplakala, když oznamovala, že její země nebude moci vzít každého, kdo o to projeví zájem.

To vše je zesíleno skutečností, že i švédští politici žijí v poněkud jiném světě než jejich voliči. Švédská veřejnost dávala už dříve najevo, že by ráda počet příchozích omezila, protože to začala pociťovat na svých peněženkách, čekacích dobách v nemocnicích i bezpečnosti některých částí země.

Nastavení veřejné debaty však neumožňovalo, aby kterákoli důležitá strana formulovala věci jinak. Ventilem, který část napětí upustí, se stane skoro určitě strana Švédští demokraté, ať už přeskočí v počtu hlasů Sociální demokraty nebo ne.

Konec izolace

Åkessonovi se ale v každém případě podařilo prorazit pomyslný skleněný strop, a vůbec tabu, které v sobě řada Švédů v otázce antiimigračního hnutí pociťovala. Nyní totiž celých 57 procent voličů uvádí imigraci jako hlavní otázku těchto voleb.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Ostatní strany i nadále dávají najevo, že Švédští demokraté jsou pro ně nepřijatelní a nevstoupí s nimi do vlády – což může vést i k vleklé vládní krizi. Přitom třeba strana Umírněných nenápadně převzala řadu tvrzení Švédských demokratů a dokonce i sociálně-demokratická vláda už nejméně dva roky uplatňuje řadu antiimigračních opatření, které by dříve halasně odsoudila.

Záleží na nás, jestli úspěch Švédských demokratů Jimmie Åkessona budeme chápat jako pochybné „znormálnění“ strany s neonacistickými kořeny, nebo nevyhnutelný a užitečný krok k nápravě řady dřívějších chyb. Třeba je to obojí.