Jan Fingerland: Rok 2018 na Blízkém východě
V posledních mnoha týdnech na sebe největší pozornost poutala Saúdská Arábie.
Ovšem nikoli svou kontroverzní válkou v Jemenu, systematickou izolací neposlušného Kataru nebo rozsáhlými a v řadě ohledů pozoruhodnými reformami korunního prince Mohameda - teď už mohou například Saúdové chodit do kina a ženy řídit automobil.
Jan Fingerland: Chášakdží uškodí Saúdům nejvíc až po smrti
Zmizení kritika saúdského režimu Chášakdžího je zdánlivě záležitostí jednoho člověka, nebo nanejvýš jednoho státu. To je ovšem omyl.
Tím, co si nejen Saúdi zapamatují z roku 2018, bude vražda novináře Džamála Chášukdžího na půdě saúdského konzulátu v Turecku. Chášukdžího tam vládní agenti uškrtili a pravděpodobně rozřezaného na kusy vynosili a odvezli.
Z aféry vzešlo několikeré poznání. Například že Mohamedovy liberální reformy mají své meze, případně že Mohamed možná špatně odhadl své postavení a možnosti a o své postavení nástupníka trůnu by proti dřívějšímu očekávání mohl přijít.
Aféra kolem Chášukžího také vyzkoušela vazby mezi Trumpovou administrativou a princem Mohamedem. A v neposlední řadě ohrozila mezinárodní postavení Saúdské Arábie jako takové.
Demokracie nekvete
Jan Fingerland: Irák povede pragmatický radikál a technokratický nacionalista
Zraky pozorovatelů byly upřeny na dva hlavní kohouty – premiéra Abadího a expremiéra Málikího, dva dříve blízké spolupracovníky a nyní protivníky. Jak už to někdy v politice bývá, vítězství slaví někdo jiný.
Mnohem méně než v minulých letech se mluvilo o Iráku, dosud epicentru dění v široké oblasti. Mimo jiné proto, že koncem roku si Iráčané připomněli rok od oficiálně vyhlášené porážky Islámského státu na svém území. Irák se tím zbavil hlavního zdroje napětí, ale nikoli jediného.
Irácká politika měla dvě velká témata. Jedním bylo uspořádání vztahů arabské části s Kurdy na severu. Kurdské strany i kvůli své nejednotnosti přišly o možnost osamostatnit se a přišly o kontrolu nad územími kolem sporné potenciální hranice, mimo jiné teritorium bohaté na ropu. Rok 2018 se tedy nestal zlomem v boji iráckých – i jiných – Kurdů o suverenitu.
Druhým velkým tématem byly irácké parlamentní volby, v nichž neuspěly ani prozápadní ani proíránské síly, nejvíce se radovali ti, koho bychom mohli označit jako irácké nacionalisty, zejména bývalý vůdce šíitských radikálů Muktady Sadra.
Jan Fingerland: Arabští disidenti milují Turecko
Kdyby se saúdským úřadům podařilo vraždu Džamála Chášakdžího v Istanbulu ututlat, snadno by mohli pokračovat. Turecko je totiž arabských disidentů plné.
Tento někdejší bojovník proti Američanům se staví i proti přílišnému vlivu Teheránu v iráckých záležitostech. A v neposlední řadě je mluvčím vlny bojovníků proti korupci a neefektivitě, i když ho jeho oponenti označují hlavně za populistu. Prezidentem Iráku se stal kurdský politik Barham Sálih a premiérem šíitský Arab Adil Abdul Mahdí.
S Islámským státem a dalšími silami bojovali i v sousední Sýrii, i když se jednalo o mnohostrannou válku, kde proti Asadově vládě nestojí jen džihádisté a sunnitští radikálové. Hlavním dějem v Sýrii uplynulého roku bylo proto hlavně rozšiřování území pod kontrolou Asadovy vlády za pomocí Ruska a Íránu, zejména ve východní Ghútě v okolí metropole Damašku, a také na severozápadě v provincii Idlíb.
Současně se ale objevila nová obvinění vlády z použití chemických zbraní, na jaře s tvrdou reakcí ze strany západních mocností, na podzim už bez velkého zájmu světové veřejnosti.
Jan Fingerland: Iráčané dostali tři dárky najednou
Ještě v úterý ráno neměl Irák prezidenta ani premiéra, obojí získal během jediného večera, a taky ještě něco navíc.
Pozornost vyvolala také invaze tureckých jednotek do těch oblastí Sýrie, které před tím ovládli syrští Kurdové. Ankaře jde hlavně o omezení kurdských možností na obou stranách hranice, operaci nazvala vtipně Olivová ratolest.
Turecko má však také vlastní problémy. Poté, co už v předchozím roce prezident Erdogan získal v referendu souhlas veřejnosti s rozšířením svých pravomocí, zvítězil v červnu v dalších předčasných volbách a upevnil tak svou moc. Pokračovalo také vyhazování a případně i zatýkání údajných spiklenců proti vládě z řad úředníků, intelektuálů a důstojníků.
Jan Fingerland: Erdogan nám klade otázky
Zkušenost praví, že zázraky se dějí i v politice. Nedělní turecké parlamentní a prezidentské volby však takovým případem nejsou. V zásadě dopadly tak, jak doufal Racep Tayyip Erdogan a jak se obávala opozice.
Současně se turecké hospodářství dostává do stále větších problémů. Turecká lira přišla skoro o polovinu své hodnoty, což způsobuje nejen neklid na politické scéně a špatná národohospodářská rozhodnutí, ale i sankce, které na Turecko uvalily Spojené státy za to, že Erdoganova vláda věznila amerického pastora.
Demokracie nekvete ani v další z blízkovýchodních mocností. Egyptský prezident Sísí v březnu zvítězil ve volbách a pokračuje druhým funkčním obdobím. Porazil přitom nepříliš silného protikandidáta, zatímco ti potenciálně silní se kandidatury raději vzdali, nebo byli dokonce uvězněni.
Pokračují také zátahy na islámské extremisty, zejména ty na Sinaji – neklidná bezpečnostní situace v Egyptě vládu kompromituje, ale současně posiluje její tvrzení o nutnosti omezovat svobody a tvrdě zasahovat. Za posledních několik týdnů dostaly trest smrti desítky lidí s odvoláním na nutnost udržet pořádek.
Pokud by se hlasovalo o „větě roku“ na Blízkém východě, byla by to údajná poslední slova saúdského novináře Chášukdžího – „nemohu dýchat!“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
