Jan Fingerland: Proč je Turecko oprávněně smutné

Jaké války? V tom to právě je. Turecko se s každým dalším týdnem letošního roku ponořuje stále hlouběji do velkého problému, který se vyznačuje mimo jiné značnou nepřehledností.

Demonstrace, na které se odpálili dva sebevražední atentátníci, byl průvod tureckých mírových aktivistů, většinou mladých lidí z řad levicových organizací nebo kurdských aktivistů. Protestovali proti rozjíždějící se, nebo nyní už vlastně rozjeté vnitrostátní válce vlády a armády s Kurdskou stranou pracujících.

A nejen to, volali po tom, aby se Turecko vrátilo k demokratickým procedurám, jejichž úpadek pozorují nejen oni.

Čtěte také

Pro neradostnou situaci ještě nedávno příkladného státu je příznačné, že je hned několik podezřelých - mluví se o pachatelích z řad islámských extremistů, tureckých nacionalistů nebo radikálních levičáků nebo separatistických Kurdů. Sami míroví aktivisté se netají tím, že za nejpravděpodobnějšího viníka považují stát.

Buď tím míní takzvaný „hluboký stát“, tedy pro Turecko typický fenomén skrytých, ale dobře organizovaných nacionalistických klik uvnitř státních institucí. A nebo tím míří rovnou na současnou vládu strany AKP.

Sobotní atentát si vyžádal téměř sto obětí, ale lidé vědí, že to nejsou první, ani poslední mrtví této války|foto: ČTK/AP, Burhan Ozbilici,ČTK

Její přední představitel, nynější prezident Erdogan, před dvěma lety úspěšně uzavřel příměří mezi státem a kurdskými povstalci. Nyní, jak zní většinové přesvědčení, ze zcela politicky partikulárních důvodů tento nadějný mírový proces rozbil.

Jde mu totiž o to, aby 1. listopadu v předčasných volbách napravil svůj letošní neúspěch v řádných parlamentních volbách. K tomu potřebuje mobilizovat turecký nacionalismus a naopak zatlačit do pozadí kurdskou stranu HDP, jejíž nečekaný úspěch ho stál nadpoloviční většinu v parlamentu.

Čtěte také

Ostatně bez ohledu na sobotní masakr demonstrantů žádajících mír podniklo turecké letectvo ještě během oficiálního smutku další sérii útoků na pozice Kurdské strany pracujících. A to přesto, že sama PKK v sobotu navrhla příměří a dočasně zastavila své ozbrojené operace.

Řada Turků, a nejen jich, se obává, že jejich země vstupuje do nové, mnohem méně příznivé éry. Strana AKP opustila demokratizační trend a začala zavádět autoritářskou politiku. Omezuje svobodu projevu, manipuluje s médii a jedná, jako kdyby už nikdy neměla opustit vládní pozice.

Řada Turků, a nejen jich, se obává, že jejich země vstupuje do nové, mnohem méně příznivé éry|foto: ČTK/AP, Burhan Ozbilici,ČTK

To vše je ještě podtrženo rychle se zhoršující ekonomickou situací, která může dále narušit společenský smír.

O tom, kdo spáchal sobotní atentát, se zatím spekuluje. Skutečnost, že příbuzní a přátelé obětí zmiňují vládu jako jednoho z možných pachatelů, však je sama o sobě dostatečně výmluvná.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.