Jan Fingerland: Přivede koronavirus k životu všežravý „lékařský stát“?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Izraelský strážník během koronavirové krize

Už tisíckrát jsme slyšeli, že svět po koronaviru bude jiný. V Izraeli parlament projednává zákon, který umožní digitální sledování občanů, aby zabránil nástupu druhé vlny.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz.

Možná zachrání tisíce životů – ale otázka zní, za jakou cenu. Izraelská situace byla často srovnávána s tou českou – podobně lidnaté země měly podobné statistiky nakažených, i když v řadě ohledů se situace lišila. Jsou tu i rozdíly, jako přítomnost dvou ohnisek nákazy, ultraortodoxní a americké komunity.

Izraelci mnohem dříve a propracovaněji nasadili „chytrou karanténu“ a další hi-tech metody. Kolem sledování pohybu nakažených pomocí digitální stopy se rozvinula debata. Šlo o použití prostředků tajné služby, případně protiteroristického boje, na celou společnost – včetně obav z možného zneužití, nebo z „návyku“ exekutivních orgánů na snadný způsob kontroly občanů.

Tím bylo motivováno i podání k Nejvyššímu soudu, který původní praxi zakázal – s tím, že vládě k uplatnění tak kontroverzních nástrojů nestačí jen vyhlásit mimořádný stav. Kabinet Benjamina Netanjahua proto předložil do Knesetu zákon, který by propříště podobnou praxi legalizoval. Konkrétně by umožnil používat data nakažených, a to po dobu až čtyř měsíců před dalším schválením ze strany parlamentu.

Lékařský stát

„Bylo by bláznovství nevyužít této možnosti,“ uvedl ministr Juval Steinitz, který za vládu návrh předložil, s tím, že kdo popírá závažnost situace, je šarlatán. Izraeli prý hrozí druhá vlna a je třeba se včas připravit, například si nechat zákon schválit takříkajíc do zásoby s tím, že ho možná nebude vůbec uplatňovat. Pravda je, že momentálně se v zemi nakazí denně asi 500 lidí, to je několikanásobek českých čísel.

Asociace pro lidská práva v Izraeli mluví o nebezpečném precedentu a o tom, že vláda se do používání tajné služby „zamilovala“. K systému se postupně připojila i policie a ministerstva zdravotnictví, vnitra a obrany, a také některé technologické firmy.

Před pár dny se vláda začala u technologických start-upů i univerzitních specialistů zajímat  o to, zda by bylo možné pro rozvědku vyvinout systém, který by monitoroval a analyzoval pohyb lidí, a v kontextu s geografickými údaji a socioekonomickými parametry by zaznamenával dodržování odstupů, případně i jiných vzorců chování.

Mluví se proto o přízraku „Velkého bratra“ nebo o „lékařském státu“, který kvůli starosti o veřejné zdraví obemkne společnost kontrolou. Jiná kritika se zaměřuje na skutečnost, že vláda se snaží laciným prostředkem nahradit svou neschopnost vybudovat dostatečné testovací kapacity, přičemž cenou je narušování hranic toho, co je a co není v demokracii přijatelné. S daty občanů se nakládá bez jejich souhlasu a je obtížné kontrolovat nakládání s nimi. A také prý vůbec nebylo dostatečně podrobně vyhodnoceno, jak účinná tato metoda opravdu byla, podle Izraelského institutu pro demokracii byly výsledky slabé.

Řadoví lékaři se navíc k výsledkům sledování nakažených ani nedostanou. Souviset to ale může i s pojistkami, které se v zákoně nebo dosavadní praxi uplatňovaly. Data má uchovávat jen ministerstvo zdravotnictví, a to po 60 dnů. Dostanou se k nim údajně jen vybraní pracovníci ministerstva zdravotnictví, kterým při porušení pravidel ochrany soukromí hrozí trestní stíhání. Údaje o pohybu nakažených mají být anonymizované a zpracování dat tajnou službou má být automatické.

V případě novinářů by se zákon uplatňoval jen s jejich souhlasem, aby zůstaly utajeny jejich zdroje. Tato položka ale není v návrhu předloženém parlamentu, ministerstvo bude ale prý pokračovat v praxi, kdy bude odlišovat registrované žurnalisty od ostatních nakažených.

Občané se nestarají

Někteří novináři vyslovili obavy ani ne tak z toho, o co se snaží vláda, jako spíše z nedostatečného protitlaku společnosti. Jen několik nevládních organizací nebo odborníků na ochranu soukromí poukazuje na nebezpečné prvky současné situace, společnost prý není dostatečně bdělá.

Nejzajímavější rys možná spočívá v tom, že sama tajná služba údajně není ze situace nadšená. Jednak se nechce dostat tak blízko k politickému provozu, a obává se, že boj proti šíření viru odvede příliš mnoho pozornosti a zdrojů od jejích hlavních úkolů, jako je terorismus. A také se prý obává, že to povede k nežádoucímu odkrytí jejích metod a technologických možností. Byl to šéf tajné služby, kdo na jednáních kabinetu tlačil na rychlé ukončení první fáze projektu na elektronicko-sledovací boj proti epidemii.

Jan Fingerland

Jisté je, že v žádné z demokracií západního typu se používání datové stopy v boji s koronavirem nepoužívalo tak masivně jako v Izraeli. O této zemi se někdy mluví jako o laboratoři společenských trendů. V případě zavádění „lékařského státu“, který polyká soukromí lidí v zájmu jejich bezpečnosti, to možná platí také.

Autor je komentátor Českého rozhlasu