Jan Fingerland: Případ Quentina Deranqua
Francie je v šoku i ve varu. V nemocnici po dvou dnech zemřel student, kterého na ulici smrtelně zranila skupinka jeho politických odpůrců. Jeho smrt není jen kriminální, ale i politickou událostí, i když pro každého z trochu jiného důvodu.
Čtěte také
Celá věc se odehrála v Lyonu, městě, kde se už delší dobu mluví o rostoucím napětí mezi levicovými a pravicovými radikály. Na jedné z tamních univerzit vystupovala krajně levicová francouzsko-palestinská europoslankyně Rima Hassan. Proti její přítomnosti demonstrovala pravicově-feministická ženská skupinka, která si přezdívá Némésis.
Její členky tvrdí, že ženskou důstojnost a výdobytky ženského hnutí ve Francii ohrožuje rostoucí tlak islamistů a vyjadřují svůj nesouhlas s imigrací. Odpůrci je označují za krajně pravicovou skupinu. Jejich demonstrace jsou běžně fyzicky napadané, a tak i tentokrát si na svou ochranu pozvaly ideově spřízněné přátele a přátele přátel.
Identita a identitáři
Mezi nimi byl i třiadvacetiletý student matematiky a informatiky Quentin Deranque. Už na místě došlo k potyčkám, když se levicoví aktivisté snažili strhnout transparent, který držely členky Némésis. Příslušníci znepřátelených táborů se znovu střetli opodál, kde už ale byli jen tři mladíci z řad ochránců Némésis proti přesile zhruba jedenácti protivníků.
Dvěma se podařilo uprchnout, na zemi zůstal ležet právě Deranque, do kterého pachatelé kopali a opakovaně ho udeřili tyčemi.
Čtěte také
Policie postupně zatkla jedenáct lidí, z toho polovina se přímo účastnila lynče. Také na základě videozáběrů zpřísnila kvalifikaci činu na zabití v afektu. Přitěžující okolností je mimo jiné skutečnost, že pachatelé měli zahalenou tvář, útočili jako členové násilnické skupiny a použili zbraň.
Smrt mladého muže rozpoutala debatu na řadu témat a liší se také hodnocení celé události. Zajímavé je, jak rozdílně média nebo mluvčí popisují pachatele i oběť. Například v případě Deranqua se debatuje o tom, zda byl nebo nebyl krajně pravicový aktivista.
Třeba Le Monde o něm mluví jako o „revolučním nacionalistovi“, jiná média zdůrazňují, že trénoval box. Někteří se snaží spojit ho s krajně pravicovou skupinou Groupe Union Défense. Případně se mluví o tom, že se stal katolíkem a docházel do tradicionalistického kostela, což by ho mělo spojovat s identitárním hnutím.
Jeho přátelé naopak tvrdí, že to byl klidný člověk, spíš knihomol, a žádný bitkař. Na jeho vylíčení tím nebo oním způsobem pak má záviset i hodnocení celé věci.
Otázka fašismu
Pachatelé pocházejí z krajně levicové skupiny Jeune Garde, „mladá garda“, která sama sebe označuje za „antifašistickou“. Je ale považována za militantní a nedávno jí úřady zakázaly, i proto, že její členové podstupují bojový výcvik. Spoluzakládal ji Raphaël Arnault, nynější poslanec za krajně levicovou stranu LFI, Nepokořená Francie, jíž zastupuje i zmíněná Rima Hassan.
Čtěte také
Představitelé LFI, včetně předsedy Jean-Luca Mélenchona, se od činu distancují a odsuzují ho. Představitelé vlády, včetně ministrů spravedlnosti i vnitra, naopak trvají na tom, že násilné jednání Mladé gardy přímo vyplývá z ideologie a rétoriky této strany, a ta je tak za smrt přinejmenším morálně zodpovědná.
Pro LFI je celá záležitost nepříjemná, protože komplikuje její spolupráci s ostatními levicovými stranami a může mít i vliv na prezidentské volby, které se budou konat příští rok. Za rohem jsou ve Francii březnové místní volby.
Pro vládu je věc nemilá proto, že tradiční středové a pravicové strany jsou v krizi. Zprava na ně tlačí jak Marine Le Penová, která může věc pro sebe využít v prezidentských volbách, tak i osoby, jako je Éric Zemmour, který Le Penovou ohrožuje ještě více zprava. Emmanuel Macron už znovu kandidovat nemůže.
Debatuje se o rostoucí radikalizaci a pouličním politickém násilí. Prý se ve Francii rozšířilo přesvědčení, že zastrašování a umlčování jiných je normální nebo dokonce morální věc. Tento jev je typický pro určité krajně levicové skupiny, které rutinně označují své oponenty jako fašisty.
Přitom politické násilí je ve Francii považováno za výhradně „krajně pravicový fenomén“. I teď panuje obava, že se pravicoví extremisté budou snažit Deranquovu smrt využít k pomstě. Jiní politologové poukazují na skutečnost, že se v posledních letech počet násilných střetů mezi levicí a pravicí pohyboval jen kolem pěti až osmi případů ročně.
Smrt v Lyonu nepochybně bude považována za milník na cestě francouzské společnosti, ale zatím není jasné, kam tato cesta vede.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
