Petr Holub: Po volbách rozpočet. Druhá velká zkouška Pétera Magyara
Euforii u liberálů a zoufalství u konzervativců vyvolaly zprávy o tom, že maďarští voliči už nechtějí sledovat pátý díl seriálu o premiéru Viktoru Orbánovi a že místo něho dali přednost nevyzkoušenému Péteru Magyarovi. Z pohledu ekonomů nejde o emoce, ale o to, jak změna pomůže z pohledu národního hospodářství. Není vyloučen příchod lepších časů.
Čtěte také
Pokud jde o řízení ekonomických záležitostí, Orbán měl určité kompetence. Také proto se maďarská ekonomika za jeho vlády odrazila ode dna, kam se dostala před rokem 2010 za socialistických vlád. Nepochybný, i když nepříliš dramatický vzestup však skončil před čtyřmi lety a od té doby se maďarské hospodářství nedokáže rozjet.
Zřejmě to není Orbánova vina, koneckonců vlády v současném světě nemají dost nástrojů, jak cestu národního hospodářství určit, nebo alespoň ovlivnit. Maďarsko trpí tím, čím Německo, Rakousko a do značné míry i Česko.
Zvlášť automobilky mají potíže s odbytem svých výrobků, a i když české Škodovce se daří prozatím rizikům vyhnout, v potížích zůstávají Audi i Mercedes, které vyrábějí v Maďarsku.
Podpora inflace
Přesto Orbán ke stagnaci přispěl. Zvýšením platů ve veřejném sektoru podpořil v letech 2022 a 2023 inflaci, nešťastný efekt měly i různé regulace energetických cen.
Čtěte také
Sice nejde přehlížet úspěch této politiky, která v zemi nad Dunajem zabránila stejnému poklesu reálné mzdy jako v Česku, každý takový státní zásah však překáží tomu, aby se ekonomika s příslušnou krizí vypořádala z vlastních sil.
Ovšem k oživení národní ekonomiky po vzoru ostatních evropských zemí nakonec dojde i v Maďarsku, na tom se shodnou všechny předpovědi. S hospodářským cyklem si tedy nový premiér hlavu lámat nemusí. Skutečné potíže však budou s veřejnými financemi.
Vysoký úrok
Dosavadní premiér si dlouho nedělal velké starosti s tím, jak zemi zadluží. Navíc se mu dařilo státní dluh průběžně likvidovat pomocí inflace. U tak dobrodužné politiky však platí pravidlo „všeho do času“.
Čtěte také
Státní dluh se sice drží na úrovni 70 procent hrubého domácího produktu, což je v Evropě spíše obvyklé číslo, potíž je však v tom, že Maďarsko není členem eurozóny a má již zmíněnou vysokou inflaci.
Proto platí za své desetileté dluhopisy sedmiprocentní úrok a v důsledku tvoří tyto úroky větší část rozpočtu než v zemích s mnohem většími dluhy, třeba v Řecku nebo Itálii. Dnes je situace taková, že kdyby Maďaři nemuseli zmíněné úroky platit, nepotřebovali by si vůbec půjčovat.
Státní finance ve slepé uličce
Tím ale potíže rozpočtu nekončí. Orbánovské Maďarsko donedávna platilo víc peněz než kterákoli jiná země za kulturu, sport, církve, za provoz státních institucí. Zároveň se nedostávalo peněz na zdravotní a sociální služby – to byl také hlavní důvod, proč i obyčejní lidé souhlasili s výměnou dříve tak oblíbeného Orbána.
Peníze na hluboce podfinancované zdravotnictví i sociální systém je však třeba najít, a to bude pro Pétera Magyara problém, protože další zadlužování je prakticky vyloučeno. Jinými slovy, bude třeba omezit státní výdaje v jiných oblastech, třeba propouštěním v přebujelém státním aparátu, a ještě přitom dohlížet, aby příliš velké zásahy nezablokovaly křehký, a zatím jenom ohlášený hospodářský růst.
Litovat nového premiéra není důvod, nakonec si sám svou cestu vybral. Navíc má na veřejnosti dost sympatií, aby obyvatelstvo přísné škrtání po nějakou dobu snášelo. Z ekonomického pohledu je právě tohle důvod, proč může nový premiér pomoci. Orbán by asi nebyl schopen vyvést státní finance ze slepé uličky, do které je zavedl.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
