Jan Fingerland: Primárky začaly a demokraté v nich pracují pro Trumpa

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bernie Sanders, jeden z kandidátů Demokratické strany

S nepřáteli, jako jsou demokraté, už nepotřebuji přátele, mohl by Donald Trump parafrázovat staré úsloví.

Demokratická strana při zahájení výběru Trumpova protikandidáta předvedla nevšední talent pro sebepoškozování.

Proces volby stranického kandidáta pro prezidentské volby začal v pondělí voličským shromážděním v Iowě a demokraté do něj nevykročili pravou nohou. Iowa je sice malý a politicky nevýznamný stát, ale je první v řadě. Navíc všichni případní kandidáti chtěli odjet do New Hampshire, kde bude proces primárek pokračovat, jako vítězové.

Jenže jako na potvoru zrovna v Iowě je velmi složitý, dalo by se říci archaický systém volby kandidáta, při kterém se lidé musí postupně přeskupovat podle toho, zda má jejich favorit dostatek hlasů. Do toho navíc nefungovala správně mobilní aplikace, která měla údaje shromažďovat, a selhal i kontrolní proces pomocí telefonu, protože linky byly neustále zahlcené.

Rodinná hádka

Největší škodu si udělali demokratičtí kandidáti sami, protože z nervozity a nesvornosti se začali přít, kdo je vítězem, aniž by měli v ruce dostatečné podklady. Například miláček levicového křídla Bernie Sanders se prohlásil za vítěze na základě údajů vlastních lidí z méně než poloviny okrsků.

Zatím se zdá, že nejvíce skutečně uspěl Sanders, tak jako před čtyřmi lety, kdy porazil Hillary Clintonovu, následovaný Petem Buttigiegem, mladým politikem považovaným za umírněného, ale nezkušeného, a Elizabeth Warrenovou, která je, podobně jako Sanders, rovněž považována za příslušnici levého křídla. Levice demokratů tedy může mluvit o úspěchu.

Dosavadní favorit hlavního demokratického proudu Joe Biden je pravděpodobně až za nimi s pouhou sedminou hlasů. Bývalému viceprezidentovi nepomohlo ani to, že si sundal kravatu, aby imponoval mladým nebo levicovým voličům. Vzhledem k tomu, že Biden vede kampaň už celé měsíce, dá se mluvit o jeho velkém neúspěchu, i když na velké závěry je ještě opravdu brzy.

Pozornost se bude nyní soustředit na zmíněný New Hampshire, kam už všichni kandidáti odletěli pokračovat v kampani. Ještě větší význam bude mít debata v Nevadě plánovaná na 19. února, a zejména takzvané superúterý, při kterém se bude rozhodovat hned v patnácti státech najednou.

Šestý vzadu

Právě na superúterý se koncentruje ještě onen příslovečný „třetí vzadu“, v případě demokratů šestý, totiž podnikatel a bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg. Ten nastoupil do boje o nominaci později, prý aby zabránil demokratické prohře s Trumpem poté, co si tato strana zvolí příliš slabého nebo příliš levicového kandidáta.

Podařilo se mu dosáhnout změn vnitrostranických pravidel, podle kterých už nemusí prokázat podporu tisíců drobných dárců, aby se připojil ke svým kolegům spolukandidátům. Může se navíc spoléhat na vlastní zdroje, údajně už na svou propagaci vydal téměř 200 milionů dolarů. Pokud by jeho taktika vyšla, patálie v Iowě a následná rodinná hádka by při zpětném pohledu vypadaly ještě směšněji.

Jan Fingerland

K dosavadním úspěšným pokusům demokratů poškodit sama sebe a prospět Trumpovi patří ještě skutečnost, že kiksy zastínily zpravodajství o impeachmentu prezidenta, přičemž senátoři mezi kandidáty – tedy všichni tři hlavní uchazeči – musejí kvůli vysedávání v Kapitolu omezovat svou vlastní kampaň. Republikán Trump, který žádného protikandidáta nemá, má zas o něco lehčí spánek.

Autor je komentátor Českého rozhlasu