Jan Fingerland: Premiér Erdogan nechápe, že demonstranti jsou proti němu

24. červen 2019

Nejen v Praze prožívali někteří lidé neděli jako svátek demokracie.

Podobný pocit měli v Istanbulu, kde v opakovaných volbách zvítězil dosavadní starosta jedné z městských částí Ekrem Imamoglu.

Thomas Kulidakis: K Erdoganově porážce v Istanbulu přispěla i turecká zahraniční politika

Turecká opozice slaví v centru Instanbulu

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už mnohokrát prokázal, že se dokáže poučit z vlastních chyb a chovat se pragmaticky.

Sama skutečnost, že v nejvýznamnějším tureckém městě zvítězil opoziční kandidát, by jistě stála za pozornost. V tomto případě jde ale o zprávu mnohem zásadnější. Imamoglu už jednou na jaře těsně porazil kandidáta vládnoucí AKP, ale prezident Erdogan si vynutil opakování voleb s tím, že proces byl neregulérní.

Obyvatelé Istanbulu šli tedy napravit svou „chybu“, ale i tentokrát volili z hlediska Erdogana „špatně“ a Imamoglua poslali do primátorského křesla s ještě mnohem větším náskokem. Erdogan istanbulské občany nechápe – totiž chápe jejich volbu jako vzpouru nevděčných voličů, pro které toho jako prezident, premiér a před tím také primátor Istanbulu tolik udělal! A oni teď vyrazili do ulic, aby bouřlivě slavili jeho porážku.

Nahoru a dolů

Recep Tayyip Erdogan je u moci už více než patnáct let, a během té doby se mu podařilo zavést řadu reforem a Turecko postavit politicky a ekonomicky na nohy. A poté také své vlastní výdobytky začít ničit, částečně ve snaze zajistit se proti obviněním z korupce. V posledních letech soustřeďoval moc do svých rukou a odbourával vymoženosti demokratického a právního státu, i když, jak se zdá, ne dost důsledně, když se mu teď stala ta istanbulská lapálie.

Erdoganovo Turecko je polapené mezi dvěma mlýnskými kameny

Recep Tayyip Erdogan

Spory s Ruskem a Spojenými státy kvůli plánu na pořízení vojenské techniky se mohou proměnit v krizi s negativními důsledky pro samotného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Myslí si to komentář britského deníku Financial Times.

Erdogan situaci stále pozorně sleduje. Při prvních volbách istanbulského starosty byl hlavní postavou kampaně právě on, při těch opakovaných ustoupil raději do pozadí a hlavní roli hrál jeho kandidát Binali Yildirim. Anebo to možná byl pokus svést případnou prohru na neúspěšného kandidáta, těžko říci.

Jisté je, že AKP v tuto chvíli ztratila Istanbul, město, které má více obyvatel než Česko a Slovensko dohromady. Jeho účty protéká podstatná část veřejných peněž v Turecku, včetně těch, které dříve lidem z jeho okolí pravděpodobně často zůstávaly za nehty.
Historicky navíc platí, že kdo získá Istanbul, je na cestě k ovládnutí celého Turecka.

Své o tom ví i sám Erdogan. Teď však stane v čele představitel opoziční CHP, předtím starosta středostavovské istanbulské čtvrti, kterého nechtěně proslavil právě Erdogan, bývalý istanbulský starosta. Nový starosta pravděpodobně také získal podporu početných istanbulských kurdských voličů. AKP však i nadále ovládá městské zastupitelstvo, může tedy novému starostovi řádně zkomplikovat život.

Otěže a sedlo

Jan Fingerland: Erdogan, nejmodernější prezident Evropy

Recep Tayyip Erdogan

Turecká vládní strana AKP neumí prohrávat, postěžoval si Ekrem Imamoglu, vítěz nyní zrušených místních voleb v Istanbulu.

Pro Erdogana je však zásadní, co bude s jeho postavením v celém státě. Srovnání s českou politikou tu není na místě, protože u nás opozice svobodně funguje a lidé mohou na ulicích protestovat, proti čemu chtějí, v Turecku už to tak docela není a část opozičních předáků je dokonce ve vazbě. A panuje obava, že Erdogan bude muset dále utahovat šrouby, aby se udržel v sedle.

Je tu ovšem podobnost v tom, že ten, kdo se dostal nahoru jako bojovník proti korupci, je z ní nyní sám obviňován, sám mluví o nepochopení nebo o neblahém vlivu z ciziny a upřímně nechápe, proč se proti němu stavějí lidé, kterým podle svého názoru tolik prospěl.
Erdogan je v každém případě ve velmi odlišné fázi své politické dráhy. Do nedávna pevně držel v rukou otěže AKP, strany, kterou si sám založil, aby mu pomohla nahoru.

Jan Fingerland

Neúspěch v Istanbulu i další nezdary posílily dosud mlčící vnitrostranickou opozici. Erdogan v minulosti vyšachoval některé své klíčové spolupracovníky, včetně bývalého prezidenta a bývalého premiéra. Ti teď zvedli hlavu a mluví o tom, že si založí vlastní stranu či strany. Dosud pevný žulový blok Erdoganovy moci se začíná drolit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.