Jan Fingerland: Peklo zmrzlo, britští podnikatelé doporučují levici

Více než sto předních představitelů britských firem v otevřeném dopise podpořilo v nadcházejících volbách Labouristickou stranu. Tím jakoby současně vyslovili nedůvěru Konzervativní straně. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Farage je zpátky, konzervativci znervózněli

Přitom v roce 2015 podobným dopisem britští byznysmeni naopak podpořili konzervativce. Jenže doba se změnila. Současný předseda Labour Party Keir Starmer pravděpodobně ukončí čtrnáctileté období pobytu své strany v opozici, ale zřejmě také míří k obrovskému volebnímu vítězství.

Objevuje se přirovnávání k vítězství Tony Blaira v roce 1997, kterým také ukončil dlouholetou konzervativní éru, a naopak nastolil dlouhé období labouristických vlád. Jenže je tu ještě jiná podobnost, Blair uspěl i proto, že oproti svým silně levicovým předchůdcům zakormidloval do středu a přebral konzervativcům řadu voličů.

Blairův žák

V tomto smyslu je současný předseda labouristů Starmer skutečně jeho žákem. Po silně levicových předchůdcích Edu Milibandovi a Jeremy Corbynovi – kteří vedli stranu k velkým volebním prohrám – nabízí jménem své strany opět centristickou cestu.

Čtěte také

Adam Černý: Rishi Sunak vsadil na útěk vpřed

A je možné, že kromě únavy společnosti z konzervativních vlád přispěje k jeho úspěchu právě tato taktika.

Projevuje se to na dlouhodobé rétorice stranického vedení, ale i labouristického manifestu, vlastně volebního programu, který před několika dny strana zveřejnila. Ekonomika zabírá asi třetinu jeho rozsahu. Starmerovy názory formuje a formuluje jeho stínová ministryně financí Rachel Reevesová.

Starmer snad nejčastěji mluví o bohatství a vytváření bohatství, nikoli o přerozdělování, sociální spravedlnosti, natož třídím boji. Kromě toho, že mluví o zvýhodnění „pracujících“, tedy asi všech méně vydělávajících zaměstnanců, také slíbil, že nezvýší firmám daně, ty jsou nyní 25 procent.

Čtěte také

Adam Černý: Toryové jen těsně unikli výprasku

Starmer často zmiňuje potřebu hospodářského růstu, ten hodlá dosáhnout mimo jiné pomocí velkých infrastrukturních výdajů, jako jsou dopravní stavby, ale také masivní výstavba bytů – za pět let jich chce postavit 1,5 milionu. Za tím účelem plánuje usnadnit udělování stavebních povolení a přesunout řadu rozhodovacích pravomocí na místní úroveň.

Zadarmo za peníze

Hodlá též vytvořit národního producenta energie, zejména zelené, jenž by táhl technologickou obnovu průmyslu. A také zřídit národní investiční fond, který by uvolnil miliardy liber na účtech pro podnikání a investice. Jenže právě peníze jsou také tématem, o kterém prý také nejvíc mlží.

Starmer a jeho strana slibují v programu více všeho – lékařů, zdravotních škol, nemocnic, školek, stavebních inspektorů, domů, přístavů, vlaků, dokonce i jaderných ponorek. A také kariérních poradců pro mladé, učitelů, snídaní ve školách, administrátorů stavebních úřadů, policistů, azylových úředníků i bojovníků s pašeráctvím lidí – to je jen výběr.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Labour Party na rozdíl od konzervativců neslibuje daňové škrty, ale slibuje mnoho výdajů, které nejsou podle některých kritiků pokryty reálně očekávatelnými příjmy. Přinejmenším prý vychází z příliš optimistického očekávání ohledně růstu, a hodlá také přísnějším zdaněním velkých dědictví de facto vypudit ze země superboháče i s jejich konty.

Je možné, že zmíněná stovka předních manažerů a byznysmenů tohle všechno ví. Ale vidí, že konzervativci jsou u moci už moc dlouho, žádné účinné recepty nenabídli a není důvod věřit, že je budou mít tentokrát. Neboli, současná rozumná Labour Party s umírněným předsedou jim připadá jako lepší varianta, než pokračování vlády strany nízkých daní – a chaosu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu