Jsou síly, které terorizují palestinské ženy a děti. Tuto větu obsahuje překvapivé prohlášení bývalého velitele palestinské tajné služby, které je mířeno do vlastních řad.
Taufík Tiráví, výrazná osobnost palestinské politiky a člověk s kontakty v komunitě tamních bezpečnostních struktur, se pustil do nečekané kritiky jednání osob, které ovšem nejmenoval. Jistí palestinští velitelé podle něj zneužívají své pravomoci a mimo jiné ponižují členy hnutí Fatah a terorizují palestinské ženy a děti, například při nočních raziích, jež mají zastrašit nepohodlné lidi.
Tirávího kritická slova nebyla překvapivá v kontextu některých jeho dřívějších prohlášení. Před půl rokem si stěžoval, že jisté síly v palestinských strukturách nezákonně odposlouchávají jeho mobilní telefon, před několika lety varoval před ničivými důsledky korupce na palestinskou společnost – i tehdy se to chápalo jako nepřímý útok na palestinského prezidenta Abbáse.
Cíl, který Tiráví svým nejnovějším prohlášením sledoval, zatím není jasný. Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že palestinská politika se už před časem dostala do slepé uličky. Fatáha a Hamás trpí vnitřními rozpory a současně jsou obě organizace zaklesnuty do vzájemného boje.
Ačkoli to palestinská samospráva popírá, podle řady věrohodných zpráv se zhoršuje zdravotní stav jejího předsedy Mahmúda Abbáse – dokonce mu nedávno telefonoval egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí a přál mu brzké uzdravení.
Roli hraje obava, že Trumpova administrativa bude nutit Palestince k přijetí mírového uspořádání, které bude v rozporu s palestinskými očekáváními, tlak ze strany Egypta a dalších arabských zemí k rychlému vyšetření izraelsko-palestinského konfliktu.
A v neposlední řadě je tu vysoký věk a horšící se zdraví palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Už nyní se vede boj o nástupnictví po něm, přičemž někteří z hlavních uchazečů o jeho místo nemají možnost zasáhnout do věci přímo – například Marván Bargútí je v izraelském vězení, Muhammad Dahlan je zas v jakémsi exilu, kam ho vytlačil prezident Abbás.
Palestinská autonomie má hned několik tajných služeb, které mají rozdílné zájmy, ale současně se má za to, že tyto struktury jsou nejlépe a nejefektivněji fungující částí Palestinské autonomie. Předpokládá se proto, že po Abbásově odchodu, ať bude vypadat jakkoli, převezmou hlavní úlohu v palestinské politice lidé z tajných služeb a obecně bezpečnostních struktur.
Tiráví, který sám v 90. letech pomáhal palestinské tajné služby vybudovat, může mít vlastní ambice – je členem ústředního výboru Fatahu a členem řady dalších institucí, vedl vyšetřování smrti Jásira Arafata, má své kontakty v univerzitním a studentském světě.
Každý politik někdy odejde, a týká se to i Mahmúda Abbáse, předsedy Palestinské samosprávy. V jeho případě se ale očekává, že tento odchod bude doprovázen velkou politickou a bezpečnostní krizí.
Profiluje se jako radikálnější nacionalista než je Abbás, ale současně si neuzavřel cestu zpátky k umírněnější politice, pokud by toho bylo potřeba. Je považován za kritika náboženských extremistů, před časem ho kvůli kritice Muslimského bratrstva dokonce nepustili do Turecka – takové bylo přinejmenším jeho vysvětlení.
S tím ale souvisí jedna potíž. Palestinské tajné a bezpečnostní služby se nikdy nepodařilo převést z pod křídel hnutí Fatáh a ustavit je jako „státní“, neutrální a zákonem řízené instituce. I pokud po změně na prezidentském křesle sehrají úlohu stabilizační síly, nevyřeší některé z hlavních problémů palestinské politiky, včetně smíření mezi Fatáhem a Hamásem, což je nepostradatelnou podmínkou pro společné přijetí nějakého mírového ujednání s Izraelci.
Podle jedné nedávno vydané studie hrozí dokonce ještě horší scénář. Bezpečnostní struktury by se mohly v post-Abbásovském chaosu rozpadnout na jednotlivé frakce a ovládnout za pomoci zbraní jednotlivá města. To by vedlo k fragmentaci celého Západního břehu tak, jak se to stalo v některých jiných arabských zemích, které jsou rozložené na řadu soukromých revírů ozbrojených gangů.
To by byla špatná zpráva pro všechny, vlastně i pro Fatáh a Hamás.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
