Každý politik někdy odejde, a týká se to i Mahmúda Abbáse, předsedy Palestinské samosprávy. V jeho případě se ale očekává, že tento odchod bude doprovázen velkou politickou a bezpečnostní krizí.
Důvodů, proč odchod tohoto muže bude zdrojem napětí, je celá řada. Jedním z nich je skutečnost, že je držitelem celé řady pozic – nejen předsedy Palestinské samosprávy, ale je také předsedou výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny, strany Fatáh a dalších organizací.
Ačkoli to palestinská samospráva popírá, podle řady věrohodných zpráv se zhoršuje zdravotní stav jejího předsedy Mahmúda Abbáse – dokonce mu nedávno telefonoval egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí a přál mu brzké uzdravení.
Hlavním důvodem je ale skutečnost, že Abbás je u moci už dlouho a během této doby se postaral, aby vedle něj nevyrostl jeho přirozený nástupce. Naopak se podílel na odstavení některých rivalů – například na diskreditaci Muhammada Dahlana nebo vytlačení někdejšího premiéra Saláma Fajáda.
Určitá jména ovšem v oběhu jsou a sám Abbás byl donucen, aby jmenoval svého zástupce, který by v případě zdravotní indispozice převzal některé úlohy – je to ovšem muž bez šance zvítězit ve volbách.
Ústřední rada Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) vyzvala tento nejvyšší orgán Palestinců, aby odvolal uznání Izraele, dokud židovský stát neuzná neexistující Palestinu, nezmrazí rozšiřování židovských osad a nezruší anexi východního Jeruzaléma.
Na nejistotě se podílí i fakt, že Abbás vládne už od roku 2005, kdy po smrti Jásira Arafata vyhrál v demokratických volbách. Potíž je, že se už potom nikdy žádné volby nekonaly a jeho mandát byl uměle prodlužován Palestinskou ústřední radou, jež je orgánem OOP.
Mezi tím se ovšem také odkládají i volby do palestinského parlamentu, zejména kvůli rozvratu mezi Fatahem a Hamásem a politickým oddělením Západního břehu a Gazy. Celá palestinská politika je tak paralyzovaná a nevytváří mezi obyčejnými Palestinci pocit legitimity.
To je jeden z důvodů, proč se vlastně celá řada obyčejných Palestinců o zdraví a případný politický osud Mahmúda Abbáse příliš nezajímá. Abbás sice vládne podstatnou část jejich životů, ale efekt jeho vládnutí je velmi omezený. O vliv se dělí s etablovanými strukturami v OOP a Fatahu, v Gaze musel ustoupit Hamásu a v řadě ohledů je Palestinská autonomie stejně závislá na Izraeli.
Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás pokračuje ve svém plánu minimalizovat roli a význam Spojených států v blízkovýchodním mírovém procesu. Chtěl je vyřadit úplně, ale zjistil, že to nepůjde.
Palestinci si proto od Abbáse už nic neslibují. Tím spíše, že mu letos bude třiaosmdesát, je silný kuřák a jeho hospitalizace jsou stále častější. Oficiální zprávy, které zdůrazňují jeho zdraví, nejsou v tomto případě brány příliš vážně, i když je pravda, že palestinský prezident jinak působí na svůj věk mladistvým dojmem. Kritické hlasy z jeho okolí ale tvrdí, že je stále svéhlavější, náladovější a neschopný rázných rozhodnutí.
Důvod, proč jeho odchod – například po rezignaci ze zdravotních důvodů – způsobí krizi, souvisí i s celkovým stavem palestinské politiky. Procedury se příliš nedodržují, osobní vztahy jsou důležitější než instituce. To vše je ale velmi charakteristické pro politiku podstatné části arabského světa, kde odchod vládce je vždy okamžikem krize.
Izraelská televize zveřejnila poznatek, že předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás byl v 80. letech agentem sovětské KGB. Důkazy se našly v archivu, který v roce 1992 propašoval z bývalého Sovětského svazu do Británie archivář KGB Vasilij Mitrochin.
Abbásovu budoucnost bedlivě sledují i Izraelci. V Izraeli se obávají, že Abbásův náhlý odchod vyvolá nestabilitu nebo boj mezi špičkami palestinské politiky. Nejednoznačné je i hodnocení Abbásovy úlohy.
V izraelské debatě se objevují dva velmi odlišné názory. Podle jednoho je Abbás, navzdory všem možným výhradám, seriózní partner, možná poslední na dlouhou dobu. Mluví se o tom, že Izrael dělá chybu, když se s tímto mužem nedohodl včas. A to tím spíše, že kdokoli další nebude mít dostatečnou legitimitu pro zásadní kroky.
Podle jiného názoru, který mezi Izraelci panuje, je Abbás člověk, který nebyl schopen se dohodnout a hlavně nebyl ochoten udělat ústupky, které jsou pro izraelsko-palestinský mír nevyhnutelné – například vzdát se nahlas práva na návrat uprchlíků do jejich domovů. Naděje na další jednání prý nastane teprve po jeho odchodu a je potřeba počkat, až ho někdo nahradí.
Bez ohledu na to, která strana má pravdu, okamžik, kdy místo Abbáse nastoupí někdo jiný, se už zřetelně blíží.
František Novotný, moderátor
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
