Jan Fingerland: Palestinci dostanou od Evropanů malý dárek ve velké krabici
Palestinský stát bude od konce května zase trochu více existovat, přinejmenším v diplomatických dokumentech. Nejméně tři evropské země totiž hodlají uznat palestinskou nezávislost, čímž prý prospějí míru.
Jde o společný příslib Norska, Irska a Španělska, podobný krok zvažuje i Slovinsko. Zmíněné státy údajně lobovaly i u dalších vlád.
Čtěte také
Děje se tak krátce poté, co k uznání nezávislé Palestiny Radu bezpečnosti vyzvala většina členů Valného shromáždění. Zatímco v případě OSN by se jednalo o získání statusu člena, v případě zmíněných evropských států jde o posílení bilaterálních vztahů.
Je to relativně velká věc, kromě Švédska zatím takový krok žádná členská země Evropské unie neudělala, teď by šlo o celou skupinu (plus nečlenské Norsko). Specifickým případem jsou některé bývalé komunistické státy, včetně Česka, které Palestinu v nějakém smyslu uznaly ještě před Listopadem, ale neudržují s ní plné diplomatické vztahy.
Očima Západu
Kontextem nynějšího vývoje je samozřejmě aktuální válka v Gaze a dlouhodobější nehybnost v otázce izraelsko-palestinských jednání. Příslušné evropské vlády prý chtějí zvýšit naději na příměří, a také posílit šance na dvojstátní řešení, tedy vznik nezávislé Palestiny vedle Izraele.
Čtěte také
Palestinská strana tento vývoj vítá, tedy paradoxně obě palestinské vlády, ta Hamásu v Gaze, i ta Fatáhu na Západním břehu. Je jim zřejmé, že se jedná o další diplomatickou porážku Izraele, navíc krátce po žádosti žalobce Mezinárodního trestního tribunálu o zatykač na izraelského premiéra a ministra obrany.
Není zcela zřejmé, co přesně má bilaterální uznání Palestiny dosáhnout konkrétně. Reálné zřízení nezávislé Palestiny tím nepřiblíží, pokud ne naopak, protože zbaví Palestince motivace, Izraelce zatvrdí a oslabí hlas Evropy.
Zmíněné vlády vycházejí z přesvědčení, že neexistence nezávislého palestinského státu je způsobena neochotou izraelské vlády opustit okupovaná území a uvolnit pohyb přes hranice, a je správné vyvolat na Jeruzalém tlak.
Čtěte také
O žádnou dohodu současná Netanjahuova vláda skutečně neusilovala, ani jeho předchozí kabinety. Jenže je tu několik „ale“, která by platila i v případě, že by se do čela izraelské vlády postavil duch Jicchaka Rabina. Jsou to překážky zřízení nezávislé Palestiny, které mají v rukou jen samotní Palestinci.
Kde je míč?
Hamás vládnoucí dosud v Gaze žádné dvojstátní řešení nechce, a prezident Palestinské autonomie na Západním břehu Mahmúd Abbás, podobně jako před tím Jásir Arafat, šanci na zřízení nezávislého státu v minulosti odmítl.
Ani jedna z obou palestinských vlád dlouhodobě nekonala tak, aby připravila území pod svou správou na nezávislost, institucionálně ani co do hospodářské infrastruktury.
Čtěte také
Palestinskou politiku ničí dlouhodobě ozbrojené soupeření Hamásu i Fatáhu bez ochoty se dohodnout. I v těchto týdnech si vzájemně zatýkají a vězní své údajné agenty. Palestinský stát by v okamžiku svého uskutečnění vstoupil do občanské války, v níž by navíc pravděpodobně převážil Hamás. Výsledkem by nebyl lepší stav, než je ten současný.
I pokud by byla nezávislá Palestina zřízena zítra, a někdo by z jejího území zaútočil na Izrael, například střelbou raket, jak se momentálně děje, Izraelci by tím získali právo odpovědět vojensky a území okupovat, takže by se paradoxně vše vrátilo do současného bodu.
Evropská iniciativa nejen pomíjí reálnou situaci, ale ani na Palestince neklade žádnou podmínku, i kdyby to byla jen změna kontroverzního obsahu učebnic, zastavení plateb teroristům, natož pak třeba propuštění rukojmích z Gazy. A příznačně Norové, Irové ani Španělé sami sebe nezavazují k ničemu vůči Palestincům či Izraelcům, jen cosi deklarují z pohodlí poklidné Evropy.
Evropské vlády možná jednají v dobré víře, ale bez zvážení všech okolností. Anebo tyto okolnosti zvážily. Ale ani to není lepší varianta.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
